Proč?
Proč jsem se rozhodla založit blog?
Protože mi bylo řečeno, že autor bez vlastních stránek nežije.
Kdo jsem?
Pevně doufám, že žijící autor, rozumějte autor děl literárních, tedy spisovatel.
Co si ode mne můžete přečíst?
Momentálně následující romány:
Román o českém středověkém velmoži panu Záviši z Falkenštejna. V nakladatelství Knižní Klub vyšel už dvakrát. Odkaz je na druhé vydání.
Zemský patron svatý Václav je osobností, kterou známe všichni. Co o ní ale doopravdy víme? Pohrála jsem si s legendami, kronikářskými záznamy i nejnovějšími výsledky archeologického a historického bádání a stvořila... Nu, co jsem stvořila, posoudíte asi nejlépe sami.
Kníže Václav zemřel, ale jeho legenda a jeho dílo žily dál. Paradoxně tím, kdo je rozvíjel, byl Václavův vrah Boleslav.
Můj další literární počin. Podrobnosti o knize, jejím křtu, filmový trailer a ukáky z knihy si můžete prohlédnout dále na blogu.
Pokusy o historické detektivky vydané nakladatelstvím MOBA.
Co ještě sleduji tímhle blogem?
To ještě tak úplně nevím. Ale snad na to, třeba i ve spolupráci s vámi, čtenáři (pokud sem tedy nějací zavítají), přijdu Usmívající se

Nerada bych to zakřikla...

11. června 2018 v 22:50 |  Články
Slovy "nerada bych to zakřikla" načínám letos už třetí článek. Leč není divu, letos se mi totiž mimořádně daří. Potkávám skvělé lidi, účastním se báječných akcí, navštěvuji zajímavá místa... No, řekněte sami. Minulé úterý jsme s manželem nakopli naši obstarožní škodu octavii a vyrazili do západních Čech. Shodou okolností jel před námi Dan Sklenář (vinárník) na motocyklu a já se bavila tím, že jsem se do něj pokoušela trefit peckou z třešní. Naneštěstí pro sebe a díkybohu pro Dana, mám nevalnou mušku a všechny pecky šly šejdrem. Na městském okruhu nám Dan zmizel a my už bez střelecké podpory pokračovali na Karlovy Vary. Ovšem nikoliv po dálnici, ale po staré karlovarské. V Krušovicích jsme si dali obídek, a pak odbočili na Plzeň. Zastavili jsme u kláštera v Plasích a šli na prohlídku konventu. Nikdy jsem v tomhle úchvatném objektu nebyla a tak mi nezbylo než zírat a nevěřícně kroutit hlavou nad genialitou našich předků; tedy hlavně Jana Blažeje Sanitiniho Aichela, který asi mým předkem nebyl Mrkající. Pokud jste v Plasech nebyli, mohu vám je jen a jen doporučit.
Z Plas do Plzně je to už jen kousek a v Plzni na nás čekají teta se strejdou. Vlastní tam domek, na první pohled nenápadný, ale na druhý monumentální... a s bazénem!!! Dáváme si ledovou kávu, pečené kuře, pivo... a pak se všichni čtyři hodíme do gala a jdeme do divadla. Na pořadu je slavný muzikál Šumař na střeše. Roli rabínova syna Mendela hraje náš kámoš Martin Elliot Holec (znáte ze čtení). Před divadlem (J.K.Tyla) se k nám připojuje ještě sestřenice Lenka. Muzikál je skvělý, Elliot je svkělý, jediné, co v divadle schází, je vzduch (holt ho neprojekotval Santini Aichel). I tak si ale představení užíváme a napumpovaní zdravým židovským skepticismem vyrážíme do víru plzeňského nočního života. Teta se strejdou a sestřenkou nás opouštějí, zato se k nám přidává Elliot s přítelkyní Markétou. Táhli jsme to asi do dvou hodin a po návratu k tetě ještě hupli do bazénu (lepší než sprcha Mrkající).
Úžasné zážitky minulého týdne tím neskončily, ale o tom v dalším článku...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 zuzana koubkova zuzana koubkova | 12. června 2018 v 8:35 | Reagovat

Zde odkaz na plaský klášter: https://www.klaster-plasy.eu/cs

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama