Proč?
Proč jsem se rozhodla založit blog?
Protože mi bylo řečeno, že autor bez vlastních stránek nežije.
Kdo jsem?
Pevně doufám, že žijící autor, rozumějte autor děl literárních, tedy spisovatel.
Co si ode mne můžete přečíst?
Momentálně následující romány:
Román o českém středověkém velmoži panu Záviši z Falkenštejna. V nakladatelství Knižní Klub vyšel už dvakrát. Odkaz je na druhé vydání.
Zemský patron svatý Václav je osobností, kterou známe všichni. Co o ní ale doopravdy víme? Pohrála jsem si s legendami, kronikářskými záznamy i nejnovějšími výsledky archeologického a historického bádání a stvořila... Nu, co jsem stvořila, posoudíte asi nejlépe sami.
Kníže Václav zemřel, ale jeho legenda a jeho dílo žily dál. Paradoxně tím, kdo je rozvíjel, byl Václavův vrah Boleslav.
Můj další literární počin. Podrobnosti o knize, jejím křtu, filmový trailer a ukáky z knihy si můžete prohlédnout dále na blogu.
Pokusy o historické detektivky vydané nakladatelstvím MOBA.
Co ještě sleduji tímhle blogem?
To ještě tak úplně nevím. Ale snad na to, třeba i ve spolupráci s vámi, čtenáři (pokud sem tedy nějací zavítají), přijdu Usmívající se

Když se d(p)aří, tak se d(p)aří

11. června 2018 v 23:23 |  Články
Asi před měsícem mi přišel mail od dámy, jejíž jméno mi pranic neříkalo. Hodila bych ho do koše, nebýt zajímavého titulku JIRKA SLAVÍ NAROZENINY A NEVÍ O TOM. Jirků znám hafo, a proto jsem si říkala, který že...? Nebyl to nikdo jiný, než můj starý spolupitel a spolušermíř Jirka Slánička. Neviděla jsem ho asi pět let a najednou mi píše jeho životní družka Jana, že pan Jiří bude mít čtyřicáté narozeniny a ona by mu chtěla dát bizarní dar. Totiž sezvat jeho staré kamarády do hospůdky na Žižkově, a pak tam Jirku jako náhodou Mrkající vylákat. Věřte, nevěřte... ale ono se to opravdu povedlo. V hospodě v Bořivojce se sešel skoro celý bájeslovný Záviš, lidi, které jsem neviděla osm deset let... A pořád jsme si měli co říci a skvěle jsme se bavili.
Odjeli jsme po půlnoci. Taxíky v Praze jsou nějaké dražší než v Plzni Nerozhodný.
Ráno dlouho spíme, pozdě vstáváme, jdeme na farmářské trhy... sumčí hranolky, višňový mošt... a, ano, tam se to nějak zaseklo. Višňový mošt nic moc, a tak si jdeme s mým drahým chotěm spravit chuť do Žirafy. Přidávají se k nám Soukeníkovci a Dana Vašáková. Dana pije vodu, my ostatní holdujeme plzni (tenotkrát s malým "p"). Výsledek je jasný. Přátelé!!! NIKDY!!! NIKDY!!! nezapíjejte cokoliv z višní pivem Je na prachy.
Následující hodiny trávíme během. A to nás večer čeká další divadlo. Tentokrát nás na vystoupení tanečního divadla BUFO do Dlouhé zve Péťa Zídková (znáte ze čtení... ano, to je ta krásná a odvážná dáma, která přečetla moji jedinou erotickou scénu Mrkající). Luboš háže na poslední chvíli ručník do ringu, sedí na toaletě a nedokáže ji opustit. Bolek se mnou jít odmítne, a tak vyrážím sama. Na místě potkávám kámošky a hlavně... hlavně si to báječně užívám. BUFO jsou skvělí! Péťa je skvělá! Celé divadlo se chláme, já se chlámu, občas i zabrečím... zkrátka stojí to za to.
Tím by můj velkolepý týden mohl skončit, ale neskončil. Když v sobotu večer hledám v rámci akce "týden před výplatou" něco, cokoliv, v mrazáku, abychom si z toho druhý den udělali oběd, najdu uzené koleno, bramborový knedlík a špenát Usmívající se. A pak si ještě vzpomenu, že mám jakési obskurní poukázky pro vstup do kina. Takže jsem Bolka nakonec přece jen vytáhla, sice jen na Solo:Star Wars, ale i to bylo pěkné S vyplazeným jazykem
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama