Proč?
Proč jsem se rozhodla založit blog?
Protože mi bylo řečeno, že autor bez vlastních stránek nežije.
Kdo jsem?
Pevně doufám, že žijící autor, rozumějte autor děl literárních, tedy spisovatel.
Co si ode mne můžete přečíst?
Momentálně následující romány:
Román o českém středověkém velmoži panu Záviši z Falkenštejna. V nakladatelství Knižní Klub vyšel už dvakrát. Odkaz je na druhé vydání.
Zemský patron svatý Václav je osobností, kterou známe všichni. Co o ní ale doopravdy víme? Pohrála jsem si s legendami, kronikářskými záznamy i nejnovějšími výsledky archeologického a historického bádání a stvořila... Nu, co jsem stvořila, posoudíte asi nejlépe sami.
Kníže Václav zemřel, ale jeho legenda a jeho dílo žily dál. Paradoxně tím, kdo je rozvíjel, byl Václavův vrah Boleslav.
Můj další literární počin. Podrobnosti o knize, jejím křtu, filmový trailer a ukáky z knihy si můžete prohlédnout dále na blogu.
Pokusy o historické detektivky vydané nakladatelstvím MOBA.
Co ještě sleduji tímhle blogem?
To ještě tak úplně nevím. Ale snad na to, třeba i ve spolupráci s vámi, čtenáři (pokud sem tedy nějací zavítají), přijdu Usmívající se

Červen 2018

HASTRMAN

18. června 2018 v 21:46 Události
Připravena množstvím negativních recenzí na nejhorší vypravila jsem se o víkendu na film Hastrman. Možná bych na něj vůbec nešla nazaskvět se mezi recenzemi zápornými sem tam i nějaká kladná, jedna od mé kolegyně. Ta mě posléze přesvědčila, abych Hastrmana přece jen prubla. Přtom musím přiznat, že jsem se na film původně velmi těšila. Četla jsem knihu a - jako skoro všechno od Miloše Urbana - ji pokládám za skvost soudobé české literatury. Jenže recenze byly tak záporné, až jsem si říkala: tak, to asi ne...
Nu, a co jsem viděla? Dle mého názoru velmi pěkný romantický film se skvělým hereckým obsazením a nádhernými záběry na krajinu a přírodu. Samozřejmě Urban to není. Tvůrci filmu si z jeho knihy vybrali jednu z mnoha rovin a tu upravili tak, aby dávala sama o sobě smysl. Vznikla tím pádem jakási Panna a netvor, nebo spíš (pozor!!! spoiler!!!) panenská mrcha a zatraceně pohledný netvor Mrkající s opravdu třeskutě špatným koncem S vyplazeným jazykem. Pár scén bylo, pravda, trochu přehraných, ale nahradily to jiné, třeba (opět spoiler) ta se stojící smrtkou.
Závěr? Minimálně pět hvězdiček s šesti si Hastrman zaslouží.

Když se d(p)aří, tak se d(p)aří

11. června 2018 v 23:23 Články
Asi před měsícem mi přišel mail od dámy, jejíž jméno mi pranic neříkalo. Hodila bych ho do koše, nebýt zajímavého titulku JIRKA SLAVÍ NAROZENINY A NEVÍ O TOM. Jirků znám hafo, a proto jsem si říkala, který že...? Nebyl to nikdo jiný, než můj starý spolupitel a spolušermíř Jirka Slánička. Neviděla jsem ho asi pět let a najednou mi píše jeho životní družka Jana, že pan Jiří bude mít čtyřicáté narozeniny a ona by mu chtěla dát bizarní dar. Totiž sezvat jeho staré kamarády do hospůdky na Žižkově, a pak tam Jirku jako náhodou Mrkající vylákat. Věřte, nevěřte... ale ono se to opravdu povedlo. V hospodě v Bořivojce se sešel skoro celý bájeslovný Záviš, lidi, které jsem neviděla osm deset let... A pořád jsme si měli co říci a skvěle jsme se bavili.
Odjeli jsme po půlnoci. Taxíky v Praze jsou nějaké dražší než v Plzni Nerozhodný.
Ráno dlouho spíme, pozdě vstáváme, jdeme na farmářské trhy... sumčí hranolky, višňový mošt... a, ano, tam se to nějak zaseklo. Višňový mošt nic moc, a tak si jdeme s mým drahým chotěm spravit chuť do Žirafy. Přidávají se k nám Soukeníkovci a Dana Vašáková. Dana pije vodu, my ostatní holdujeme plzni (tenotkrát s malým "p"). Výsledek je jasný. Přátelé!!! NIKDY!!! NIKDY!!! nezapíjejte cokoliv z višní pivem Je na prachy.
Následující hodiny trávíme během. A to nás večer čeká další divadlo. Tentokrát nás na vystoupení tanečního divadla BUFO do Dlouhé zve Péťa Zídková (znáte ze čtení... ano, to je ta krásná a odvážná dáma, která přečetla moji jedinou erotickou scénu Mrkající). Luboš háže na poslední chvíli ručník do ringu, sedí na toaletě a nedokáže ji opustit. Bolek se mnou jít odmítne, a tak vyrážím sama. Na místě potkávám kámošky a hlavně... hlavně si to báječně užívám. BUFO jsou skvělí! Péťa je skvělá! Celé divadlo se chláme, já se chlámu, občas i zabrečím... zkrátka stojí to za to.
Tím by můj velkolepý týden mohl skončit, ale neskončil. Když v sobotu večer hledám v rámci akce "týden před výplatou" něco, cokoliv, v mrazáku, abychom si z toho druhý den udělali oběd, najdu uzené koleno, bramborový knedlík a špenát Usmívající se. A pak si ještě vzpomenu, že mám jakési obskurní poukázky pro vstup do kina. Takže jsem Bolka nakonec přece jen vytáhla, sice jen na Solo:Star Wars, ale i to bylo pěkné S vyplazeným jazykem

Nerada bych to zakřikla...

11. června 2018 v 22:50 Články
Slovy "nerada bych to zakřikla" načínám letos už třetí článek. Leč není divu, letos se mi totiž mimořádně daří. Potkávám skvělé lidi, účastním se báječných akcí, navštěvuji zajímavá místa... No, řekněte sami. Minulé úterý jsme s manželem nakopli naši obstarožní škodu octavii a vyrazili do západních Čech. Shodou okolností jel před námi Dan Sklenář (vinárník) na motocyklu a já se bavila tím, že jsem se do něj pokoušela trefit peckou z třešní. Naneštěstí pro sebe a díkybohu pro Dana, mám nevalnou mušku a všechny pecky šly šejdrem. Na městském okruhu nám Dan zmizel a my už bez střelecké podpory pokračovali na Karlovy Vary. Ovšem nikoliv po dálnici, ale po staré karlovarské. V Krušovicích jsme si dali obídek, a pak odbočili na Plzeň. Zastavili jsme u kláštera v Plasích a šli na prohlídku konventu. Nikdy jsem v tomhle úchvatném objektu nebyla a tak mi nezbylo než zírat a nevěřícně kroutit hlavou nad genialitou našich předků; tedy hlavně Jana Blažeje Sanitiniho Aichela, který asi mým předkem nebyl Mrkající. Pokud jste v Plasech nebyli, mohu vám je jen a jen doporučit.
Z Plas do Plzně je to už jen kousek a v Plzni na nás čekají teta se strejdou. Vlastní tam domek, na první pohled nenápadný, ale na druhý monumentální... a s bazénem!!! Dáváme si ledovou kávu, pečené kuře, pivo... a pak se všichni čtyři hodíme do gala a jdeme do divadla. Na pořadu je slavný muzikál Šumař na střeše. Roli rabínova syna Mendela hraje náš kámoš Martin Elliot Holec (znáte ze čtení). Před divadlem (J.K.Tyla) se k nám připojuje ještě sestřenice Lenka. Muzikál je skvělý, Elliot je svkělý, jediné, co v divadle schází, je vzduch (holt ho neprojekotval Santini Aichel). I tak si ale představení užíváme a napumpovaní zdravým židovským skepticismem vyrážíme do víru plzeňského nočního života. Teta se strejdou a sestřenkou nás opouštějí, zato se k nám přidává Elliot s přítelkyní Markétou. Táhli jsme to asi do dvou hodin a po návratu k tetě ještě hupli do bazénu (lepší než sprcha Mrkající).
Úžasné zážitky minulého týdne tím neskončily, ale o tom v dalším článku...

Rozhovor na informuji.cz

8. června 2018 v 17:27 Články
V posledních dnech toho na mém blogu mnoho nepřibylo, není to ale tím, že by se nic nedělo. Tak v prvé řadě je HOTOV PÁTÝ ZDÍK!!! Teď čekám na vyjádření expertů, resp. už jen jednoho experta, ti ostatní - psycholog, historik a šermířský mistr už se vyjádřili, a bude vymalováno! Určitě vám časem nabídnu i nějakou ochutnávku a v pravý čas určitě i nový trailer, také na tom se usilovně pracuje. Zatím nabízím aspoň rozhovor na informuji.cz z pera mého kamaráda a příznivce Petra Koudyho Koutského. Díky, Koudy!
https://www.informuji.cz/clanky/4892-spisovatelka-zuzana-koubkova-pisi-knihy-hlavne-pro-radost/