Proč?
Proč jsem se rozhodla založit blog?
Protože mi bylo řečeno, že autor bez vlastních stránek nežije.
Kdo jsem?
Pevně doufám, že žijící autor, rozumějte autor děl literárních, tedy spisovatel.
Co si ode mne můžete přečíst?
Momentálně následující romány:
Román o českém středověkém velmoži panu Záviši z Falkenštejna. V nakladatelství Knižní Klub vyšel už dvakrát. Odkaz je na druhé vydání.
Zemský patron svatý Václav je osobností, kterou známe všichni. Co o ní ale doopravdy víme? Pohrála jsem si s legendami, kronikářskými záznamy i nejnovějšími výsledky archeologického a historického bádání a stvořila... Nu, co jsem stvořila, posoudíte asi nejlépe sami.
Kníže Václav zemřel, ale jeho legenda a jeho dílo žily dál. Paradoxně tím, kdo je rozvíjel, byl Václavův vrah Boleslav.
Můj další literární počin. Podrobnosti o knize, jejím křtu, filmový trailer a ukáky z knihy si můžete prohlédnout dále na blogu.
Pokusy o historické detektivky vydané nakladatelstvím MOBA.
Co ještě sleduji tímhle blogem?
To ještě tak úplně nevím. Ale snad na to, třeba i ve spolupráci s vámi, čtenáři (pokud sem tedy nějací zavítají), přijdu Usmívající se

Úkol z ruštiny

14. března 2018 v 0:08 |  Články
Když můj syn na počátku září loňského roku nastupoval do sedmé třídy, začínala mu mimojiné také výuka druhého cizího jazyka. Angličtinu má od školky, nyní si měl vybrat mezi němčinou, španělštinou a ruštinou. Po zralé úvaze, poté, co jsme zvážili, kam nás (užžžghhh...grrrmmm) směřují naše elity, a také s ohledem na skutečnost, že německy, ani španělsky neumím ani slovo, zatímco z ruštiny jsem maturovala a mohla bych mu tím pádem radit, jsme se rozhodli pro ruštinu...
Běda, běda, třikrát běda!!! Zapomněli jsme na azbuku! Lidé vůbec rádi zapomínají a ruština není jenom pismo Taťány Oněginu, nebo Slovo o pluku Igorově (v němž se kníže Všeslav měnil ve vlkodlaka!), jsou to především ty nešťasté bukvy. V Bolkově podání připomínají cokoliv od kurentu až po záznam seizmografu. Dnes jsme pracovali na úkolu s názvem Náša semja - semja je rodina, zatímco ródina je vlast. Ok, no stress... Oba Bolkovi dědové se jmenovali Jan, oba strejdové jsou Jan... s tetičkami je to mnohem zábavnější, jedna je Bepa a druhá Ubema... Věra a Iveta Mrkající. V souvislosti s prarodiči se chvíli snažíme zpracovat skutečnost, že někteří už nejsou mezi námi. Bolek ji nakonec vyřeší latinkou psaným R.I.P., to je přece mezinárodní kód...
Pak dojde na zaměstnání. Cargo dispečer je cargo dispečer i v ruštině. Jeden děduška je (byl - R.I.P.) geodezisť a druhý voditel, Ubema je med-sistra a Bepa prodavčíca, ďáda Jan číslo jedna je geodezísť jako jeho pápa, zatímco ten druhý rabotájet v zavódě. I s bábuškami si víme rady, jedna byla už okoukaný geodezísť, zatímco ta druhá pracovala jako účetní, tudíž bude zřejmě ekonomísť. Pak ovšem nastává problém a jako obvykle ho mám na svědomí já. Co si počít s rostlinolékařkou? Nechci to Bolkovi komplikovat, a tak říkám: úředník, jsem státní úředník... Jak jen se to řekne?
Vzpomínám si na jakousi obskurní povídku, kterou jsme četli na gymnasiu. Nějaký úředník jménem Bašmačkin v ní šetřil na kabát, neboli šiněl (tak se ta povídka jmenovala). Když si ho konečně pořídil, tak se někde ožral, kabát mu ukradli, on z toho umřel a začal strašit... Nakonec dohnal nějakého nešťastného strážce pořádku, jemuž ztrátu svého "šiněle" zazlíval, k šílenství... Jenže ať přemýšlím, jak přemýšlím, úředníka nevymyslím. Ke slovu přichází google překladač... Prý služaščij... Možná, že Bašmačkin byl služaščij, ale státní úředník je gosudarstvenyj činovnik!!! Ano, přátelé, jsem činovník!!! Přijďte se podívat do mého šatníku, kolik tam mám kabátů!
Bolek uzavřel naše snažení zavrtěním hlavou: "To jsem se na to moh rovnou vysrat, za tohle ani čtyřka za snahu nebude..."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 zuzana koubkova zuzana koubkova | Web | 17. března 2018 v 12:46 | Reagovat

Nakonec to nedopadlo až tak špatně. Prý postačí, když to přepracujeme...

2 Gianna Gianna | 11. června 2018 v 17:31 | Reagovat

Sice jsem četla jako obvykle se zpožděním, ale nasmála jsem se. Jo, jo, ruština... ;-) Mimochodem, ten Šiněl jsem viděla nedávno na Slovensku, byla to nějaká stará televizní inscenace a (na rozdíl od současné tvorby) docela pěkná.

3 zuzana koubkova zuzana koubkova | 12. června 2018 v 8:30 | Reagovat

[2]: Ona je možná pěkná i ta povídka. Já ji mám zkrátka zhnusenou tím, jak jsme ji museli číst a sáhodlouze rozebírat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama