Proč?
Proč jsem se rozhodla založit blog?
Protože mi bylo řečeno, že autor bez vlastních stránek nežije.
Kdo jsem?
Pevně doufám, že žijící autor, rozumějte autor děl literárních, tedy spisovatel.
Co si ode mne můžete přečíst?
Momentálně následující romány:
Román o českém středověkém velmoži panu Záviši z Falkenštejna. V nakladatelství Knižní Klub vyšel už dvakrát. Odkaz je na druhé vydání.
Zemský patron svatý Václav je osobností, kterou známe všichni. Co o ní ale doopravdy víme? Pohrála jsem si s legendami, kronikářskými záznamy i nejnovějšími výsledky archeologického a historického bádání a stvořila... Nu, co jsem stvořila, posoudíte asi nejlépe sami.
Kníže Václav zemřel, ale jeho legenda a jeho dílo žily dál. Paradoxně tím, kdo je rozvíjel, byl Václavův vrah Boleslav.
Můj další literární počin. Podrobnosti o knize, jejím křtu, filmový trailer a ukáky z knihy si můžete prohlédnout dále na blogu.
Pokusy o historické detektivky vydané nakladatelstvím MOBA.
Co ještě sleduji tímhle blogem?
To ještě tak úplně nevím. Ale snad na to, třeba i ve spolupráci s vámi, čtenáři (pokud sem tedy nějací zavítají), přijdu Usmívající se

Vnitřní boj

1. ledna 2018 v 17:58 |  Články
Ani v poslední den roku jsem neodolala a věnovala se duševní onanii, tj. pročítání recenzí na má díla. A při tom jsem narazila na velmi zvláštní větu. Jeden recenzent napsal: ...ano, hlavní hrdina vede jakýsi vnitřní boj, ale nemyslím si, že by se s tím trápil... Přemýšlím o té větě už od včerejška, ani šampaňské a chlebíčky mi ji nevyhnaly z hlavy. Vede vnitřní boj, ale netrápí se s tím? Je naprosto v pohodě, vůbec nic mu nechybí, jen jaksi mimochodem vede vnitřní boj? Prostě se takhle ráno probudí a řekne si: "Ach, to je krásné jitro, ptáčci zpívají, sluníčko svítí a ten vnitřní boj ve mně, ta má rozervanost!"? Pokud ano, pak jsem, vážení čtenáři, musela stvořit pěkného mutanta! Nu, tuším, jak to asi recenzent myslel. Asi měl dojem, že na to, že vede vnitřní boj, má Zdík (ano, ten hrdina je on) poměrně dost okamžiků, kdy na něj nemyslí a prostě užívá života. Nevím samozřejmě, jaké životní zkušenosti má recenzent. Ale ty moje mi říkají, že okamžiků, kdy je člověk bezvýhradně šťastný anebo naopak totálně v pr..., není v životě tolik. Většinou je to tak nějak půl na půl. I v té nejčernější sitauci se člověk dovede zasmát a naopak, i když by měl být naprosto spokojený, může být něco, co ho nenechá spát. To se ovšem týká obyčejných lidí. Literární hrdinové to takhle možná prožívat nemají Mrkající
Ať je to, jak chce, vám, drazí přátelé, přeju krásný nový rok 2018, všem, co jste mi přáli, děkuju, těm, kterým jsem neodpověděla, se omlouvám, že jsem neodpověděla... Chtěla bych vám sdělit nějaké velké poselství, ale jediné, co mě napadá, je: Jděte dojíst a dopít dobroty ze včerejška a na vnitřní boj se vykašlete!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mrtvá Duše Mrtvá Duše | Web | 1. ledna 2018 v 18:09 | Reagovat

hodně zajímavá věta

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama