Proč?
Proč jsem se rozhodla založit blog?
Protože mi bylo řečeno, že autor bez vlastních stránek nežije.
Kdo jsem?
Pevně doufám, že žijící autor, rozumějte autor děl literárních, tedy spisovatel.
Co si ode mne můžete přečíst?
Momentálně následující romány:
Román o českém středověkém velmoži panu Záviši z Falkenštejna. V nakladatelství Knižní Klub vyšel už dvakrát. Odkaz je na druhé vydání.
Zemský patron svatý Václav je osobností, kterou známe všichni. Co o ní ale doopravdy víme? Pohrála jsem si s legendami, kronikářskými záznamy i nejnovějšími výsledky archeologického a historického bádání a stvořila... Nu, co jsem stvořila, posoudíte asi nejlépe sami.
Kníže Václav zemřel, ale jeho legenda a jeho dílo žily dál. Paradoxně tím, kdo je rozvíjel, byl Václavův vrah Boleslav.
Můj další literární počin. Podrobnosti o knize, jejím křtu, filmový trailer a ukáky z knihy si můžete prohlédnout dále na blogu.
Pokusy o historické detektivky vydané nakladatelstvím MOBA.
Co ještě sleduji tímhle blogem?
To ještě tak úplně nevím. Ale snad na to, třeba i ve spolupráci s vámi, čtenáři (pokud sem tedy nějací zavítají), přijdu Usmívající se

Leden 2018

Plynutí času

31. ledna 2018 v 0:47 Články
Před čtrnácti dny jsem napsala článek "Počátek roku", v němž si libuju, jak se mi všechno daří. Nu, daří. "Zabitý před klášterem" vyšel a už má své první čtenáře, také trailer už je na světě a vypadá fantasticky. I kočky se mají dobře. Jirka Charvát vzal vážně naše blbé kecy o tom, že nám se neděkuje, ale nosí se nám kapsičky, a přinesl nám hned pět balení... Díky, Jirko!
Potkalo nás ovšem už i pár horších věcí... samozřejmě, ty neblahé prezidentské volby, uhh... Na Bezejově hodila nějaká svině z jeskyně (omlouvám se jedincům rodu sus) živé kotě přes plot a odjela, pranic ji nezajímalo, že na Bezáči chovají čtyři ostré psy... Koťátko naštěstí žije a poněkud roztřeseně doplňuje naši kočičí rodinku na sedm kousků.
Taky se nám ucpal odpad a zničili jsme bratranci strop...
...tou nejhorší, opravdu smutnou, událostí je ale odchod tety Jany. Moji přátelé ji možná budou znát pod přezdívkou "paní s kachnou." Teta Jana totiž krom spousty jiných věcí dokázala svkěle upéci kachnu na medu. Kromě toho to ale také byla lékařka a záchranářka, která zachránila řadu lidí, úžasná ženská, schopná poprat se s nepřízní osudu, sáhnout si na dno, ale zase se od něj odrazit... cestovala, žila... naneštěstí dosti krátce... Taky to byla máma mých sestřenek a - troufám si říct - dobrých kámošek Janičky a Kiitinky. V pondělí měla pohřeb a já si při té příležitosti vzpomněla, že poprvé jsem ji viděla v Rožnově pod Radhoštěm. Byla jsem tam jako malé smrádě s rodiči a bratrem, který byl ještě menší smrádě. Na parkovišti jsme viděli wartburg (typla bych, že žlutý) a otec, který byl fanatik do aut, poznal, že je jeho bráchy. Tehdy samozřejmě žádné mobily nebyly, takže vytrhl papír z diáře a napsal na něj nějakou třeskutě vtipnou zprávu. Chtěl být sprostý, ale protože s sebou měl malé děti, použil místo vulgarit slova jako pomeranč a koniklec... závěr zněl, že se za dvě hodiny sejdeme tam a tam... a sešli jsme se. Tehdy jsem poprvé viděla tetu Janu, a vlastně i Janičku, protože teta byla v požehnaném stavu...

Opět na výletě do středověku

30. ledna 2018 v 15:00 Trailery
Právě vyšla čtvrtá knížka ze série o bratru Zdislavovi "Zabitý před klášterem". Příběh se tentokrát odehrává v Praze a obviněným z vraždy je Zdíkův přítel křižovník Ojíř. Nádherný trailer, který ke knížce natočil Jerry Fišar, si můžete prohlédnout zde: https://www.youtube.com/watch?v=vkuseg7Tqqs&feature=youtu.be
A já moc děkuju
Jerrymu za úžasnou filmařskou práci, všechna čest, Jerry!!!
Ireně, jeho asistentce, za pomoc a vůbec za to, že to s námi, opilci, vydržela.
Lannymu a Janě za poskytnutí fantastických prostor, Lannymu též za pomoc při příprávách a samozřejmě za to, že zapálil velmistra
Pitsulovi, Michalovi, Lucce, Lubošovi, Billovi a Bolkovi za to, že se neváhali převléci do kostýmů a v zimě, která panovala, v nich celý den blbnout
Vejceti a Toníkovi za ty kostýmy
a Danovi za možnost natočit průvodní slovo ve 2 deci
Díky, díky, díky, jste skvělej tým (jestli jsem na někoho zapomněla, tak se omlouvám, ale také mu děkuju)

Zabitý před klášterem

30. ledna 2018 v 14:43 Knihy
Se Zdíkem, johanitou, někdejším templářem a mým historickým rádoby vyšetřovatelem, už jste se setkali v knihách Ztracený templářský poklad, Znesvěcený hrob a Záhada zlatodolu. Teď přichází čtvrtý díl jeho dobrodružství, knížka s názevm Zabitý před klášterem. Z vraždy je tentokrát obviněn Zdíkův přítel křižovník Ojíř a Zdislav dělá vše pro to, aby ho zachránil. Snadné to ale samozřejmě mít nebude...
Tady nádherný filmový trailer z dílny Jerryho Fišara, v němž si můžete Zdíka, Ojíře a další postavy mého veledíla prohlédnout (a mžete si v něm prohlédnout i mě Mrkající)

Počátek roku

16. ledna 2018 v 9:40 Články
Snad to nezakřinu, když si počátek letošního roku pochválím. Zatím se mi téměř všechno daří. Po dlouhé době jsem se viděla a slyšela s řadou starých známých, o kterých jsem si tak nějak myslela, že zmizeli v propadlišti času. A ejhle! oni jsou zpátky, stále stejně milí a sympatičtí a je radost s nimi po dlouhé době pokecat. Nejen přátelé se vynořují, po půl roce se vrátila i kočička Black. Zmizela počátkem letních prázdnin v Louňovicích a my ji dávno oplakali. A najednou sedí živá a zdravá, dobře živená a s krásnou srstí, před chaloupkou a mňouká, jako by chtěla říci: No, kde jste?
Vedle společenských akcí mám za sebou taky první tvůrčí počin - o víkendu jsme s Jerry Fišarem, jeho asistentkou Irenou a partičkou mých obětavých přátel z Louňovic, Prahy a Bezejova natáčeli trailer k dalšímu Zdíkovu dobrodružství. Ano, to je ten tolikrát avizovaný Zabitý před klášterem, v němž můj nebohý hrdina upadne mimojiné do osidel lásky, taky upadne do Vltavy a tak vůbec... Až na malou patálii s bratrem Ulmanem, který se opil a ztratil, proběhlo všechno dobře. Vedle herců si zahrály i úžasné bezejovské interiéry a já už se nemůžu dočkat výsledného díla. Jak znám Jerryho, nepochobuji o tom, že to bude pecka, z níž bude temný středověk doslova sálat.
A ještě jednou Zdík. O tom, že se chystám napsat ještě jednu knihu, jíž bude hrdinou, jsem vás už informovala. Mám k ní i řadu nápadů, zatím to ale byly jen takové úlomky, které příliš nedržely pohromadě. Leč zdá se, že se konečně začínají spojovat v ucelený příběh. Tak mi držte palce, ať to klapne a Zdík na Matoušovi ještě jednou vyjede.

Vnitřní boj

1. ledna 2018 v 17:58 Články
Ani v poslední den roku jsem neodolala a věnovala se duševní onanii, tj. pročítání recenzí na má díla. A při tom jsem narazila na velmi zvláštní větu. Jeden recenzent napsal: ...ano, hlavní hrdina vede jakýsi vnitřní boj, ale nemyslím si, že by se s tím trápil... Přemýšlím o té větě už od včerejška, ani šampaňské a chlebíčky mi ji nevyhnaly z hlavy. Vede vnitřní boj, ale netrápí se s tím? Je naprosto v pohodě, vůbec nic mu nechybí, jen jaksi mimochodem vede vnitřní boj? Prostě se takhle ráno probudí a řekne si: "Ach, to je krásné jitro, ptáčci zpívají, sluníčko svítí a ten vnitřní boj ve mně, ta má rozervanost!"? Pokud ano, pak jsem, vážení čtenáři, musela stvořit pěkného mutanta! Nu, tuším, jak to asi recenzent myslel. Asi měl dojem, že na to, že vede vnitřní boj, má Zdík (ano, ten hrdina je on) poměrně dost okamžiků, kdy na něj nemyslí a prostě užívá života. Nevím samozřejmě, jaké životní zkušenosti má recenzent. Ale ty moje mi říkají, že okamžiků, kdy je člověk bezvýhradně šťastný anebo naopak totálně v pr..., není v životě tolik. Většinou je to tak nějak půl na půl. I v té nejčernější sitauci se člověk dovede zasmát a naopak, i když by měl být naprosto spokojený, může být něco, co ho nenechá spát. To se ovšem týká obyčejných lidí. Literární hrdinové to takhle možná prožívat nemají Mrkající
Ať je to, jak chce, vám, drazí přátelé, přeju krásný nový rok 2018, všem, co jste mi přáli, děkuju, těm, kterým jsem neodpověděla, se omlouvám, že jsem neodpověděla... Chtěla bych vám sdělit nějaké velké poselství, ale jediné, co mě napadá, je: Jděte dojíst a dopít dobroty ze včerejška a na vnitřní boj se vykašlete!