Proč?
Proč jsem se rozhodla založit blog?
Protože mi bylo řečeno, že autor bez vlastních stránek nežije.
Kdo jsem?
Pevně doufám, že žijící autor, rozumějte autor děl literárních, tedy spisovatel.
Co si ode mne můžete přečíst?
Momentálně následující romány:
Román o českém středověkém velmoži panu Záviši z Falkenštejna. V nakladatelství Knižní Klub vyšel už dvakrát. Odkaz je na druhé vydání.
Zemský patron svatý Václav je osobností, kterou známe všichni. Co o ní ale doopravdy víme? Pohrála jsem si s legendami, kronikářskými záznamy i nejnovějšími výsledky archeologického a historického bádání a stvořila... Nu, co jsem stvořila, posoudíte asi nejlépe sami.
Kníže Václav zemřel, ale jeho legenda a jeho dílo žily dál. Paradoxně tím, kdo je rozvíjel, byl Václavův vrah Boleslav.
Můj další literární počin. Podrobnosti o knize, jejím křtu, filmový trailer a ukáky z knihy si můžete prohlédnout dále na blogu.
Pokusy o historické detektivky vydané nakladatelstvím MOBA.
Co ještě sleduji tímhle blogem?
To ještě tak úplně nevím. Ale snad na to, třeba i ve spolupráci s vámi, čtenáři (pokud sem tedy nějací zavítají), přijdu Usmívající se

Zdíkův život

14. prosince 2017 v 12:31 |  Knihy
Řada přátel se mnou vede boj kvůli Zdíkově smrti. Přitom je zřejmé, že Zdík umřel. Narodil se roku 1284, umřít prostě musel. Upálení unikl, ale mohl by padnout v boji, hrdinsky zahynout, když zachraňuje krásku, dítě, stařenku, koťátko, nedopitý sud piva... (doplňte dle vlastních preferencí). Nezahyne-li, dožije se požehnaného středověkého věku, bude mu padesát, když začne trpět revmatismem, začne ho zrazovat prostata, nebude moci pít, protože ho bude pálit žáha, bude mít ústřel, šedý zákal a hemeroidy (to nesouvisí s jeho templářskou minulostí). Pravda, potká se s Karlem IV., ale řekněte sami, stojí ten otec vlasti za to?
Přátelé, nechte Zdíka zemřít. Nepřete se se mnou kvůli jeho smrti, spíš přispěte k jeho životu. Leccos o něm víme, ale stále je tu spousta bílých míst, která byste mohli zaplnit. Díky Jiřímu Kovaříkovi a Liboru Příbramskému už víme, jak se jmenovali Zdíkovi francouzští konfráteři. Známe jméno jeho děda - Bohuslav z Rysína, i matky - Zdislava. Já znám i jméno jeho táty. Víme, že byl chráněncem olomouckého biskupa Dětřicha, že svá panošská léta strávil v Uhříněvsi a posléze ve službách Bertolda z Gepzenštejna, že pobýval u dvora Václava II., bojoval v Polsku a Uhrách... Známe Zdíkova učitele Proška i spolunovice Václava, víme, že se okolo šestnáctého roku života spustil s plavovlasou kráskou a posléze kvůli tomu činil pokání (podobná pokání z podobných důvodů pak činil po zbytek života, nebo přinejmenším do chvíle, kdy potkal chovatelku slepic, ta měla na to, aby mu přistřihla peroutky).

Přátelé, čtenáři, máte-li jakýkoliv nápad, nikoliv ke Zdíkově smrti (ta je tak nebo tak neodvratná), ale k jeho životu, sem s ním. Na stránky mých románů vstupuje jako třiatřicetiletý, do té doby ho mohla potkat spousta dobrodružství (určitě zajímavějších, než je únik moči a loupání v kloubech, za která bojujete). Sem s nimi!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 zuzana koubkova zuzana koubkova | Web | 14. prosince 2017 v 16:23 | Reagovat

https://globe24.cz/revue/45686-templari-odhalili-dalsi-tajemstvi-proc-se-clenove-radu-dozivali-vysokeho-veku?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu

Tak zrovna tohle jsem nepotřebovala...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama