Proč?
Proč jsem se rozhodla založit blog?
Protože mi bylo řečeno, že autor bez vlastních stránek nežije.
Kdo jsem?
Pevně doufám, že žijící autor, rozumějte autor děl literárních, tedy spisovatel.
Co si ode mne můžete přečíst?
Momentálně následující romány:
Román o českém středověkém velmoži panu Záviši z Falkenštejna. V nakladatelství Knižní Klub vyšel už dvakrát. Odkaz je na druhé vydání.
Zemský patron svatý Václav je osobností, kterou známe všichni. Co o ní ale doopravdy víme? Pohrála jsem si s legendami, kronikářskými záznamy i nejnovějšími výsledky archeologického a historického bádání a stvořila... Nu, co jsem stvořila, posoudíte asi nejlépe sami.
Kníže Václav zemřel, ale jeho legenda a jeho dílo žily dál. Paradoxně tím, kdo je rozvíjel, byl Václavův vrah Boleslav.
Můj další literární počin. Podrobnosti o knize, jejím křtu, filmový trailer a ukáky z knihy si můžete prohlédnout dále na blogu.
Pokusy o historické detektivky vydané nakladatelstvím MOBA.
Co ještě sleduji tímhle blogem?
To ještě tak úplně nevím. Ale snad na to, třeba i ve spolupráci s vámi, čtenáři (pokud sem tedy nějací zavítají), přijdu Usmívající se

Prosinec 2017

Žena s drakem

20. prosince 2017 v 19:25 Knihy
Knížka třinácti povídek s tématikou sci-fi, fantasy a horor. Je součástí cyklu "Lehké fantazijno", do nějž patří ještě "Žena se lvem" - vyšla loni před Vánoci, "Źena se sovou" - spatřila světlo světa v polovině letošního roku a "Žena s labutí", která by - dají-li různí bohové a bohyně (ty hlavně) - měla být představena na Světě knihy 2018. A teď v čem je jedinečnost "Lehkého fantazijna"? Přece v tom, že se jedná o povídkové knihy, do nichž přispěly výlučně ženy - české a slovenské autorky především z žánru SF, ovšem sem tam i někdo zvenčí, tedy především a hlavně JÁ. No, dobře, dobře... v "Ženě se sovou" měla povídku Ludmila Vaňková (já to beru, že jsem druhá).
Přečetla jsem všechny tři vydané "Ženy" a narazila na spoustu skvělých povídek, ale i na takové, které mě jaksi... nezaujaly. Neříkám, že jsou špatné, spíš to není můj šálek čaje. V "Ženě s drakem" se mi ovšem až na dvě líbily všechny povídky, četla jsem ji se zatajeným dechem a říkala si: jo, jo... jo! Takže máte-li rádi SF, sáhněte po Ženě s drakem", minimálně deset povídek je tam skvělých (dvě průměrné a ta třináctá je moje, tu si nedovolím soudit). A rozhodně se nebojte, že to bude díky ženám autorkám nějaká romantika... kdepak tady teče krev. A když neteče, je to možná ještě horší...

Zdíkův život

14. prosince 2017 v 12:31 Knihy
Řada přátel se mnou vede boj kvůli Zdíkově smrti. Přitom je zřejmé, že Zdík umřel. Narodil se roku 1284, umřít prostě musel. Upálení unikl, ale mohl by padnout v boji, hrdinsky zahynout, když zachraňuje krásku, dítě, stařenku, koťátko, nedopitý sud piva... (doplňte dle vlastních preferencí). Nezahyne-li, dožije se požehnaného středověkého věku, bude mu padesát, když začne trpět revmatismem, začne ho zrazovat prostata, nebude moci pít, protože ho bude pálit žáha, bude mít ústřel, šedý zákal a hemeroidy (to nesouvisí s jeho templářskou minulostí). Pravda, potká se s Karlem IV., ale řekněte sami, stojí ten otec vlasti za to?
Přátelé, nechte Zdíka zemřít. Nepřete se se mnou kvůli jeho smrti, spíš přispěte k jeho životu. Leccos o něm víme, ale stále je tu spousta bílých míst, která byste mohli zaplnit. Díky Jiřímu Kovaříkovi a Liboru Příbramskému už víme, jak se jmenovali Zdíkovi francouzští konfráteři. Známe jméno jeho děda - Bohuslav z Rysína, i matky - Zdislava. Já znám i jméno jeho táty. Víme, že byl chráněncem olomouckého biskupa Dětřicha, že svá panošská léta strávil v Uhříněvsi a posléze ve službách Bertolda z Gepzenštejna, že pobýval u dvora Václava II., bojoval v Polsku a Uhrách... Známe Zdíkova učitele Proška i spolunovice Václava, víme, že se okolo šestnáctého roku života spustil s plavovlasou kráskou a posléze kvůli tomu činil pokání (podobná pokání z podobných důvodů pak činil po zbytek života, nebo přinejmenším do chvíle, kdy potkal chovatelku slepic, ta měla na to, aby mu přistřihla peroutky).

Přátelé, čtenáři, máte-li jakýkoliv nápad, nikoliv ke Zdíkově smrti (ta je tak nebo tak neodvratná), ale k jeho životu, sem s ním. Na stránky mých románů vstupuje jako třiatřicetiletý, do té doby ho mohla potkat spousta dobrodružství (určitě zajímavějších, než je únik moči a loupání v kloubech, za která bojujete). Sem s nimi!

Annám a Róze

14. prosince 2017 v 11:06 Články
Anna byla moje maminka, byla to i moje babička, prababička se jmenovala Róza. Byly to úžasné ženy, pracovaly, pečovaly o rodinu, uklízely, praly, vařily, byly krásné a upravené, nosily rukavičky, punčochy, housky v drdolu, Róza asi i korzet Nerozhodný. Před Vánoci pekly okolo dvanácti druhů cukroví, myly okna, praly záclony, voskovaly parkety... A jistě při tom snily, že se na všechno vykašlou, vstanou v deset, natáhnou si gramofon a oděny jen do županou budou pít rum... No, sny se plní, přinejmenším o Vánocích, a tak se mým předkyním splnily v osobě jejich potomkyně Mrkající (pravda, nemám gramofon, ale youtube...)
A co by moje předkyně asi poslouchaly?
https://www.youtube.com/watch?v=4Diu2N8TGKA
https://www.youtube.com/watch?v=9OMIzup0fv8
https://www.youtube.com/watch?v=e7qQ6_RV4VQ

Pod palbou kritiky

8. prosince 2017 v 13:44 Články
Opět se stávám terčem kritiky! Tentokrát ovšem váženým čtenářům nevadí, že jsem Záviše z Falkenštejna vylíčila jako metrosexuála a Jindřicha z Lipé jako intrikánského hajzlíka. Kdepak velcí mužové minulosti, dnes je příčinou zjitřené, ba výbušné! diskuze MANDELINKA BRAMBOROVÁ!!! Když jsem si před časem dělala legraci z diskuze na novinkách (viz. můj článek z 21.8.), nebylo by mne ani ve snu napadlo, že sama něco podobného vyvolám Mrkající. Takže věřte nebo ne, mandelinka spadla z letadla, Mašínové byli vrazi a Zuzana Koubková lže!!!
Chcete-li se pokochat, pak zde: https://epochaplus.cz/mysterium-mandelinky-bramborove-odkud-priletla-do-cech/?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu

Knihy, články a tak vůbec

4. prosince 2017 v 18:05
Před týdnem jsem byla na křtu stosedmdesátédruhé knihy Jana Bauera!!! Také jsem slyšela, jak si Honza Bauer stěžuje, že je to nějaké špatné, že letos napsal pouze 8 knih!!! Nuže, milý Jeníku (i vy drazí čtenáři), já napsala pouze 8 knih (bez toho letos Nerozhodný). Při tom se v poslední době opravdu snažím - mám články v Benešovském deníku https://benesovsky.denik.cz/zpravy_region/certi-zahajili-advent-pod-blanikem-20171204.html, v Enigmě plus https://enigmaplus.cz/k-cemu-slouzily-tajemne-hranicni-kameny/, v rámci projektu Lehké fantazijno mi v jeho třetí knize nazvané Žena s drakem http://efortna.cz/zena-s-drakem-zahajujeme-predplatitelskou-kampan/ vychází povídka Noční můra kněžny Bohunky. Nu, a na konec ledna příštího roku se chystá další díl Zdíkových dobrodružství Zabitý před klášterem. Prohlédnout obálku a přečíst anotaci si můžete zde: https://www.databazeknih.cz/knihy/zabity-pred-klasterem-362014.
A tady malá ukázka... venku je svinská kosa, není důvod, proč by mělo být teplo Zdíkovi Mrkající

Zdíkovi bylo jasné, že proti sobě nemá nějaké krysy ze stok, jež si chtějí zamordováním a oloupením pocestného vylepšit svůj bídný život. Tohle byli schopní bijci. Troufali si na rytíře a rozhodně nebyli bez šancí. Nejlépe udělá, využije-li toho, že jsou na chvíli dezorientovaní a pokusí se jim zmizet.

S tím zahodil zbytky lampy, přeskočil jakousi drolící se zídku, jež oddělovala břeh od řeky, a rozběhl se směrem k Vltavě. Jinam nemohl, neznal to tady a ve tmě téměř nic neviděl. Prchat podél řeky, nebo zariskovat a vběhnout na její zamrzlý povrch? Včera by neváhal, ale dnes mrazy povolily, led začal tát. Zkusí to?

Halda odpadků, jež se před ním znenadání vztyčila, jej přesvědčila. Zariskoval a vkročil na led. Zdálo se, že drží. Zdík se otočil. Lumpy neviděl, ale to neznamenalo, že je setřásl. Raději na nic čekat.

Po ledě se příliš spěchat nedalo. Příšerně klouzal. Navíc začal po pár sázích praskat. Zdík skákal ze kry na kru a modlil se při tom ke všem svatým. Pak mu to ujelo a on se natáhl, jak široký, tak dlouhý. Naštěstí byl právě v místě, kde byla ledová krusta pevná. Šátral po meči, pak ho nahmatal a schoval do pochvy. Teď má proti sobě nepřítele, s nímž mečem nic nesvede.

Postavil se na nohy a opatrně pokračoval dál. Už to měl blíž k levému břehu, když mu nohy znovu ujely. Tentokrát ale spadl do vody. Naštěstí se neprobořil úplně. Voda byla vylitá na ledě, který plaval pod ní. Zdík zůstal ležet na kře v příšerně ledové vodě a tápavě se plazil pryč. Trvalo to snad věčnost, ale nakonec se dohrabal ke břehu. Byl kluzký, plný zmrzlého bláta. Přesto ho Zdislav měl chuť líbat. Úplně vyčerpaný na něm zůstal ležet a třásl se zimou.