Proč?
Proč jsem se rozhodla založit blog?
Protože mi bylo řečeno, že autor bez vlastních stránek nežije.
Kdo jsem?
Pevně doufám, že žijící autor, rozumějte autor děl literárních, tedy spisovatel.
Co si ode mne můžete přečíst?
Momentálně následující romány:
Román o českém středověkém velmoži panu Záviši z Falkenštejna. V nakladatelství Knižní Klub vyšel už dvakrát. Odkaz je na druhé vydání.
Zemský patron svatý Václav je osobností, kterou známe všichni. Co o ní ale doopravdy víme? Pohrála jsem si s legendami, kronikářskými záznamy i nejnovějšími výsledky archeologického a historického bádání a stvořila... Nu, co jsem stvořila, posoudíte asi nejlépe sami.
Kníže Václav zemřel, ale jeho legenda a jeho dílo žily dál. Paradoxně tím, kdo je rozvíjel, byl Václavův vrah Boleslav.
Můj další literární počin. Podrobnosti o knize, jejím křtu, filmový trailer a ukáky z knihy si můžete prohlédnout dále na blogu.
Pokusy o historické detektivky vydané nakladatelstvím MOBA.
Co ještě sleduji tímhle blogem?
To ještě tak úplně nevím. Ale snad na to, třeba i ve spolupráci s vámi, čtenáři (pokud sem tedy nějací zavítají), přijdu Usmívající se

Mateřské zamyšlení (inspirováno youtuberem)

14. srpna 2017 v 23:41 |  Články
Objevila jsem svět youtuberů a s ním tahle roztomilá videa
https://www.youtube.com/watch?v=7DwWhhszrbY
https://www.youtube.com/watch?v=AOYrEBH-E-Y
Pobavila mě, jen co je pravda, pak jsem si ale vzpomnněla na svou vlastní mateřskou dovolenou a smích mě poněkud přešel. Ne, neděste se! Neinzerovala jsem "mykču", ani jsem nedělala salámistu Křičící. Myslím, že jsem mateřskou přežila více méně ve zdraví (psychickém), i když ono to popravdě vůbec není jednoduché. Jakmile totiž jednou vyjedete z domu s kočárkem, přestáváte být paní tou a tou, stáváte se "maminou." Spousta lidí, třeba i neznámých, vás tak úplně klidně osloví a pokud byste se ohrazovaly, bude na vás koukat jako na cvoka. Neznámé babizny vám strkají rypce do kočárku, šišlají a žvatlají na vaše děcko, kladou dotazy jako: "Už jsme dnes dělali eee?" Ne, opravdu mne nezajímá vaše stolice, paní.
Ještě horší jsou báby, které znají někoho z vaší rodiny, ty musí totiž za každou cenu zjistit, KOMU je vaše děcko podobné. Zkoumají ho se zaujetím Sherlocka Holmese, a pak pronesou: "Celá babička. Celý dědeček. Celý prastrýc Karel..." Lhostejno, že prastrýc Karel je fořtem v brdském polesí a už třicet let ho nikdo neviděl bez do pasu sahajícího plnovousu. Když jsem jednou své jinak docela normální kolegyni řekla, že mimina se dle mého názoru podobají miminům a hledat v jejich svraskalých, nebo naopak naducaných tvářičkách podobnost s dospělými lidmi je hloupost, bylo mi velmi zle odseknuto, že "ona to tam vidí!"
Jakmile dítě trochu odroste, čeká vás další zkouška ohněm - na dětských hřištích. Nejen, že tam potkáváte ony bydlenky, tvořilky a hobylky, kterým se vysmívá Kovy, narazíte tam také na jejich pravý opak, na šílené matky, posedlé zdravou výživou, zdravým vývojem, zdravým... bůhvíčím. Ty pronásledují svoje děti s nejrůznějšími čepičkami (aby je neofouklo, nebo naopak nepřipeklo), vnucují jim lahvičky s nějakými nezávadnými tekutinami, studují složení úplně všeho (snad i písku v pískovišti), mají načtené všechny možné pediatrické publikace, a když jejich dítě v pravý čas neřekne "uááá", už se bojí, že je zabržděno ve vývoji. Dáte-li svému dítěti tatranku (ne, nesmažím ji s kečupem Mrkající), zděšeně vykřiknou a odsednou si na vedlejší lavičku.
Vy samozřejmě máte normální kamarády, s kterými byste se mohly bavit o normálních věcech. Potíž je, že ti kamarádi sedí ve vaší oblíbené hospůdce a trpělivě tam čekají, až váš potomek povyroste a vy se vrátíte mezi ně. Pokud nechcete zbydlenkovatět, nebo zešílet ze zdravého životního stylu, čekají vás velmi osamělé tři roky.
Dosud mám v živé paměti, jak tlačím kočárek cestou necestou po kraji blanických rytířů a zpívám v něm chrupajícímu Bolkovi gotické chorály, vyprávím mu své romány a recituji básně. Dobrá, má osamělost byla dána také tím, že jsem byla svobodná matka, neměla jsem "příťu", tím méně "manžu." Rodiče mi sice úžasně pomáhali, ale bohužel neunesli tlak okolí, a tak šišlali a eali. Hlavně máti, která byla jinak velice inteligentní a vzdělaná žena (jen tak z hlavy vám řekla, jak se jmenoval Caligulův kůň), byla ve vymýšlení nejrůznějších paslov učiněný přeborník. Když jsem ji požádala, ať toho nechá a mluví na Boleslava normálně, urazila se...
Mímisci a manžové jsou samozřejmě příšerné patvary, ale určité degenaraci se žena na mateřské opravdu vyhne těžko. Můj drahý bratr mi dodnes připomíná, jak jsem se na něj obrátila a se slovy: "Miláčku, dáš si pitíčko?" mu podávala panáka vodky.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 zuzana koubkova zuzana koubkova | Web | 14. srpna 2017 v 23:53 | Reagovat

Ten kůň se jmenoval Incitatus.

2 zuzana koubkova zuzana koubkova | Web | 16. srpna 2017 v 18:20 | Reagovat

Včera jsem si ověřila, že ani tátové nejsou imunní. Můj výše zmiňovaný cynický bratr, mi včera (patrně poprvé po 40 letech) dal při loučení před rumovým barem pusu.

3 nezenska-svine nezenska-svine | Web | 23. srpna 2017 v 0:44 | Reagovat

No to je milý článek !
Ouplnej souhlas.
Mateřská dnes není zaslouženej čas matky a děckem, ale jakási trendy degenerativní doba.

4 zuzana koubkova zuzana koubkova | Web | 23. srpna 2017 v 13:16 | Reagovat

[3]: :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama