Proč?
Proč jsem se rozhodla založit blog?
Protože mi bylo řečeno, že autor bez vlastních stránek nežije.
Kdo jsem?
Pevně doufám, že žijící autor, rozumějte autor děl literárních, tedy spisovatel.
Co si ode mne můžete přečíst?
Momentálně následující romány:
Román o českém středověkém velmoži panu Záviši z Falkenštejna. V nakladatelství Knižní Klub vyšel už dvakrát. Odkaz je na druhé vydání.
Zemský patron svatý Václav je osobností, kterou známe všichni. Co o ní ale doopravdy víme? Pohrála jsem si s legendami, kronikářskými záznamy i nejnovějšími výsledky archeologického a historického bádání a stvořila... Nu, co jsem stvořila, posoudíte asi nejlépe sami.
Kníže Václav zemřel, ale jeho legenda a jeho dílo žily dál. Paradoxně tím, kdo je rozvíjel, byl Václavův vrah Boleslav.
Můj další literární počin. Podrobnosti o knize, jejím křtu, filmový trailer a ukáky z knihy si můžete prohlédnout dále na blogu.
Pokusy o historické detektivky vydané nakladatelstvím MOBA.
Co ještě sleduji tímhle blogem?
To ještě tak úplně nevím. Ale snad na to, třeba i ve spolupráci s vámi, čtenáři (pokud sem tedy nějací zavítají), přijdu Usmívající se

Červenec 2017

Víkendový masakr

23. července 2017 v 20:31 Události
Během končícího víkendu jsme si mohli připomenout mnoho výročí. Tím nejsmutnějším bylo šesté výročí Breiwikova masakru. Naopak k těm veselým patřilo roční výročí naší svatby anebo už padesáté!!! výročí narození našeho souseda a kamaráda Petra Soukeníka. Petr se rozhodl oslavit narozeniny ve velkém stylu, a proto nakoupil a spolu s rodinou a přáteli připravil velké množství jídla a pití, sezval kdekoho, a pak to přišlo... svým způsobem taky MASAKR.
Šou začíná v sobotu kolem poledne. Telefonát: Přijďte a přineste víno! Petr si totiž deponoval baginy s vínem u nás. Divíte se tomu? No, my se taky divili. Ale naštěstí měli v Albertu rum v akci, takže na baginy nedošlo. Proto jsme je mohli, ledva Petr zavolal, popadnout a běžet s nimi k Soukeníkovým. Tam pusto, prázdno, branka zamčená, dům tichý. Lubošovi se nějakým způsobem podařilo otevřít vrata a proniklli jsme dovnitř. Tam už stál připravený sud s pivem, stolečky, slunečník. Svalili jsme se pod něj a čekáme. Po chvíli přijel Petr a s nepříčetným výrazem vpadl do zahrady. Viděl otevřená vrata a ulekl se, že mu někdo ukradl pivo! Stačilo málo a náš drahý přítel, soused a spolupitel dostal na svoje padesátiny infarkt.
Naštěstí se ukázalo, že "narušitelé" jsou ve skutečnosti vítaní hosté. Sud je slavnostně naražen a já se musím omluvit a odjet do práce. Leč za několik hodin jsem zpátky a mohu se naplno oddat zábavě. Pampalíny griluje ty njevětší krůty na světě, Vlastík čepuje pivo, Kamila dodala spoustu balónků a dalších párty doplňků, jedí se chlebíčky a nakládané dobroty, pije pivo, víno, slivovice... Neustále přicházejí noví a noví lidé, někteří z nejbližšího okolí - Hampejz, Zuzka Vejvodová... jiní přijedou až z Petrovy rodné Nivnice. Dorazí taky Eva s novým přítelem, ten běží s velkým nasazením pogratulovat Péťovi. "My se známe?" ptá se Petr překvapeně a mě napadne, že jít kolem nějaký podnikavý bezdomovec, mohl by využít situace a vloudit se dovnitř. Stačilo by, kdyby halasně zvolal: "Vše nejlepší k padesátinám!" Balonky v podobě veliké padesátky totiž vlají na bráně.
Nevím, čím to je, ale už víckrát se mi stalo, že se mi ty nejnesmyslnější nápady splnily. Uplyne několik hodin a nezvaný návštěvník je tu. Vleze až do kuchyně a když se Petr ptá, co tam dělá, drze odvětí, že tu bydlí Překvapený. Petr povolá skupinu urostlých mužů v čele s mým manželem a snaží se nevítaného hosta vyvést. Vystrkají ho až před vrata, ale tam jim vetřelec začne tvrdit, že mu ukradli 150 euro a že na ně zavolá policii. Další strkanice a ostrá slova. Zmatek upoutá jakéhosi bdělého souseda a ten fízly opravdu zavolá. Bůhvíco jim napovídá, ale ochránci pořádku nejspíš usoudí, že v ulici za slávistickým stadionem se perou rowdies a dorazí hned sedm!!! hlídkových vozů. Jediný, koho zadrží, je Bolek, který jim přebíhá přes cestu. Podrobí ho přísnému výslechu, ale když zjistí, že mají před sebou dvanáctiletého kluka, jdoucího k sousedům na grilovačku, zklamaně odjíždějí Mrkající.
Další hodiny se nesou v duchu soutěže: Přepíje Praha Moravu? Díky bratislavské posile v pražských řadách se nakonec nemožné stane skutečností. Praha vítězí. To já už ale dávno spím spánkem spravedlivých ve vlastní posteli. To víte, není nad to pařit v sousedství. Ráno nacházím Luboše spát na záchodě, vypudím ho, ale on se přesune k oknu, opře se o parapet, zapálí si cigaretu a opět - vstoje! - usne. Podruhé už ho neprobudím. Ostatně, neprobudil se ani poté, co se sesul dolů, naštěstí do bytu, nikoliv ven Smějící se. Ostatně není jediným, kdo má těžké ráno. Jirka Čaroděj usoudil, že nemá dost a odkráčel do nonstopu. Ten už ovšem není nonstopem a má zavřeno. Zoufalý Jirka bloudí tři hodiny kolem, než osvěžovna otevře.
V jedenáct dopoledne už zdravé jádro opět čacky popíjí a já zas odjíždím do práce. Ale nezoufám si. Nevím, jak se to stalo, ale tři baginy zůstaly zapomenuty u nás v ledničce S vyplazeným jazykemLíbající.

Svatební kytka

14. července 2017 v 10:13 Události
Prý je to patnáct let, co Anička Vlčková hodila svatební kytkou a já vyrazila, smetla všechna vdavekchtivá děvčata, nakopala je do ledvin, pošlapala jim hlavy a kytku chytila. Pročež jsem na vlastní svatbu čekala čtrnáct let Mrkající. Když jsem loni hodila kyticí (nádhernou záležitostí od Jarky a Kačky Čechových), taky pár ženských vyrazilo. Nechytla ji žádná, kytka spadla na zem a vypadalo to, že pokračování nebude. Leč svět se opravdu neřídí kytkami, jakkoliv jsou krásné Usmívající se. A tak si minulý víkend řekli Soňa s Fispou ano. Byla to nádhera a já měla co dělat, abych nezačala brečet. Slzám jsem se ubránila, jiným projevům bohužel ne. Ano, je to tak, slavná spisovatelka se opět předvedla, když potupně zvracela v houští, zatímco jí syn nevěsty držel vlasy.
A tady báječná písnička o lásce... https://www.youtube.com/watch?v=1M-tFfziT8c

Lihové excesy paní spisovatelky

4. července 2017 v 18:01 Články
V sobotu pořádala moje kamarádka Jarka (znáte ji z trailerů jako paní admirálovou nebo jednu z krásných středověkých dam) opožděnou oslavu svých narozenin. Akce to byla převeliká, tedy údajně, já si z ní mnoho nepamatuji. Snad jen, že jsem, přesně jak zněl požadavek, dorazila převlečená za důchodkyni, sklidila za to vlažný potlesk, a pak se zničila Tramínem. Můj choť se obětoval, nepil a v podvečer pro mne přijel. Nadšený ovšem nebyl. Silně ovíněnou mě naložil do auta a za posupného mlčení vezl do Louňovic. V kopci nad nimi jsem si poručila zastavit, protože mne přemohlo volání přírody, a když jsem viděla Lubošův znechucený výraz, zvolala jsem: Tak mě tu nech, já už to dojdu! No, nečekala jsem, že to udělá...
Ještě víc překvapený musel být řidič Jiří Batulka z Příbrami, proti němuž se náhle ze zatáčky v temném lese vynořila úplně opilá, potácející se osoba, v šatové zástěře a teplákách, nádavkem bosá, protože bačkory jsem si zula v autě (bylo mi v nich hrozné teplo). Jiří se ovšem zachoval jako gentleman, otočil do protisměru, naložil mě a odvezl až do chaloupky. Po cestě jsem mu stačila povykládat, že jsem slavná spisovatelka a na chaloupce mu za laskavost věnovala knihu. Když se druhým den ptám příbuzných, kdo je to ten Jiří Batulka, jehož kontakt se i s jakýmisi obrázky Příbrami a Svaté hory válí v předsíni, dozvěděla jsem se k vlastnímu překvapení, že ...to je přece ten tvůj zachránce... No, jo, já mu do té knížky psala: Jirkovi...

Aby můj milovaný manžel nevypadal jako lidojed, musím na okraj podotknout, že jsem opravdu věřila, že z toho lesa dojdu; dokonce mne napadlo, že bych se tím mohla potrestat za hřích opilství, jako se Zdík trestal postem a sebetrýzněním za to, že spal s chovatelkou slepic. Jistě tušíte, že podobné tresty jsou úplně k prdu a že když Zdík chovatelku splepic znovu potkal, opět neodolal. Ostatně, ani já jsem neodolala a ledva mne druhý den opustilo lihové koma (a opustilo mne velmi dramatickým způsobem, tj. během výstupu na Velký Blaník), zase jsem si přihla. Ostatně ani Luboš se trestu nevyhnul, po návratu do Louňovic začal pít tzv. na Nikitu Chruščova (tj. "dohnat a předehnat") a v neděli vypadal dost podobně jako já Mrkající

Na závěr: ještě jednou vše nej Jarce a Janě (další oslavenkyně) a díky Jirkovi Batulkovi!!!