Proč?
Proč jsem se rozhodla založit blog?
Protože mi bylo řečeno, že autor bez vlastních stránek nežije.
Kdo jsem?
Pevně doufám, že žijící autor, rozumějte autor děl literárních, tedy spisovatel.
Co si ode mne můžete přečíst?
Momentálně následující romány:
Román o českém středověkém velmoži panu Záviši z Falkenštejna. V nakladatelství Knižní Klub vyšel už dvakrát. Odkaz je na druhé vydání.
Zemský patron svatý Václav je osobností, kterou známe všichni. Co o ní ale doopravdy víme? Pohrála jsem si s legendami, kronikářskými záznamy i nejnovějšími výsledky archeologického a historického bádání a stvořila... Nu, co jsem stvořila, posoudíte asi nejlépe sami.
Kníže Václav zemřel, ale jeho legenda a jeho dílo žily dál. Paradoxně tím, kdo je rozvíjel, byl Václavův vrah Boleslav.
Můj další literární počin. Podrobnosti o knize, jejím křtu, filmový trailer a ukáky z knihy si můžete prohlédnout dále na blogu.
Pokusy o historické detektivky vydané nakladatelstvím MOBA.
Co ještě sleduji tímhle blogem?
To ještě tak úplně nevím. Ale snad na to, třeba i ve spolupráci s vámi, čtenáři (pokud sem tedy nějací zavítají), přijdu Usmívající se

FOR EVER YOUNG

28. června 2017 v 1:29 |  Články
Kdo by nechtěl být stále mlád? Tedy za předpokladu, že to neznamená uhry, poluce, záchvaty typu... ty, jóóó, holky, já tam nejdu, to je hustýýý... naivitu, závislost na rodičích a téměř nulovou rezistenci k alkoholu, která je navíc umocněna potřebou požívat ho v jakékoliv podobě. Často se říká, že ten či onen je mladý duchem. Po tom ale nikdo neprahne. Všichni touží být mladí tělem a duchem přinejmenším zkušení, ne-li staří Mrkající
Samozřejmě, dnešní doba nám umožňuje být výrazně mladší, než byli naši rodiče. A teď necílím rovnou na viágru a plastické operace. Stačí vzpomenout si na příšerné krepsilonové sukně, které nosila moje maminka, na povinné lokny, na semišová saka a účes ala Petr Nárožný mého tatínka. Jiní muži nebyli tak silní a nosili přehazovačky (no, dobře americký prezident ji nosí stále, ale on je cyklista). Když si můj táta na prahu padesátky vyholil hlavu, budil pozornost. Můj choť ji má vyholenou od čtyřiceti, vousy má jak Ragnar Ragnarson a k tomu chodí v kiltu a nikoho nepohoršuje. Zrovna tak já nosím hluboko po čtyřicítce dlouhé rozpuštěné vlasy.
Navzdory tomu nikoho nepřesvědčím, že jsem mladá. Ani sama sebe. Občas mě to mrzí. A občas sedím v Louňovicích, hledím na linii Malého Blaníka a říkám si: Takhle vypadal za mého mládí, za mládí mých rodičů, za Josefa Wurma, opata Gotšalka... Takhle bude vypadat, až tu bude jednou sedět obstarožní Boleslav a vzpomínat na své první alkoholické excexy a touhu být starší...
Ona totiž existuje jedna skupina lidí, kteří netouží být mladí. Jsou to mladí lidé... Nerozhodný I když se po různých médiích, seriózních i neseriózních, vyskytuje spousta sladkobolných vzdechů nad časy "her a malin nezralých", přiznejte si - těšilo vás být dětmi? Není mnohem lepší být dospělý a zodpovídat sám za sebe, ať už vyvedete, co vyvedete?
FOR EVER YOUNG byl elfský král Thranduil, ten, který ve filmovém (dle mého názoru, až na tuhle a několik dalších scének, hodně špatném) zpracování Hobita říká elfce Tauriel, když naříká, že nechce milovat zabitého Kiliho, protože... "ono to bolí..." Pokud to bolí, bylo to opravdové.
Soudný člověk (a dokonce ani elf) nechce být for ever young. Existuje ovšem velké množství lidí nesoudných a ti si ubírají nikoliv roky, ale celá desetiletí, budou vám na fb, seznamce etc. tvrdit, že je jim čtyřicet, ačkoliv je jim padesát a vypadají na šede... Jsou to takové ty dámy, co se na otázku po věku, zahihňají a řeknou: několikrát čtrnáct, pánové, kterým sice přepadá břicho přes kalhoty a ženy 35+ je pouští sednout v tramvaji, ale oni mají stále pocit, že na ně někde čeká krásná šestnáctka...
Možná, že právě oni jsou ti "duchem stále mladí." Nebo přinejmenším "chudí."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama