Proč?
Proč jsem se rozhodla založit blog?
Protože mi bylo řečeno, že autor bez vlastních stránek nežije.
Kdo jsem?
Pevně doufám, že žijící autor, rozumějte autor děl literárních, tedy spisovatel.
Co si ode mne můžete přečíst?
Momentálně následující romány:
Román o českém středověkém velmoži panu Záviši z Falkenštejna. V nakladatelství Knižní Klub vyšel už dvakrát. Odkaz je na druhé vydání.
Zemský patron svatý Václav je osobností, kterou známe všichni. Co o ní ale doopravdy víme? Pohrála jsem si s legendami, kronikářskými záznamy i nejnovějšími výsledky archeologického a historického bádání a stvořila... Nu, co jsem stvořila, posoudíte asi nejlépe sami.
Kníže Václav zemřel, ale jeho legenda a jeho dílo žily dál. Paradoxně tím, kdo je rozvíjel, byl Václavův vrah Boleslav.
Můj další literární počin. Podrobnosti o knize, jejím křtu, filmový trailer a ukáky z knihy si můžete prohlédnout dále na blogu.
Pokusy o historické detektivky vydané nakladatelstvím MOBA.
Co ještě sleduji tímhle blogem?
To ještě tak úplně nevím. Ale snad na to, třeba i ve spolupráci s vámi, čtenáři (pokud sem tedy nějací zavítají), přijdu Usmívající se

Červen 2017

FOR EVER YOUNG

28. června 2017 v 1:29 Články
Kdo by nechtěl být stále mlád? Tedy za předpokladu, že to neznamená uhry, poluce, záchvaty typu... ty, jóóó, holky, já tam nejdu, to je hustýýý... naivitu, závislost na rodičích a téměř nulovou rezistenci k alkoholu, která je navíc umocněna potřebou požívat ho v jakékoliv podobě. Často se říká, že ten či onen je mladý duchem. Po tom ale nikdo neprahne. Všichni touží být mladí tělem a duchem přinejmenším zkušení, ne-li staří Mrkající
Samozřejmě, dnešní doba nám umožňuje být výrazně mladší, než byli naši rodiče. A teď necílím rovnou na viágru a plastické operace. Stačí vzpomenout si na příšerné krepsilonové sukně, které nosila moje maminka, na povinné lokny, na semišová saka a účes ala Petr Nárožný mého tatínka. Jiní muži nebyli tak silní a nosili přehazovačky (no, dobře americký prezident ji nosí stále, ale on je cyklista). Když si můj táta na prahu padesátky vyholil hlavu, budil pozornost. Můj choť ji má vyholenou od čtyřiceti, vousy má jak Ragnar Ragnarson a k tomu chodí v kiltu a nikoho nepohoršuje. Zrovna tak já nosím hluboko po čtyřicítce dlouhé rozpuštěné vlasy.
Navzdory tomu nikoho nepřesvědčím, že jsem mladá. Ani sama sebe. Občas mě to mrzí. A občas sedím v Louňovicích, hledím na linii Malého Blaníka a říkám si: Takhle vypadal za mého mládí, za mládí mých rodičů, za Josefa Wurma, opata Gotšalka... Takhle bude vypadat, až tu bude jednou sedět obstarožní Boleslav a vzpomínat na své první alkoholické excexy a touhu být starší...
Ona totiž existuje jedna skupina lidí, kteří netouží být mladí. Jsou to mladí lidé... Nerozhodný I když se po různých médiích, seriózních i neseriózních, vyskytuje spousta sladkobolných vzdechů nad časy "her a malin nezralých", přiznejte si - těšilo vás být dětmi? Není mnohem lepší být dospělý a zodpovídat sám za sebe, ať už vyvedete, co vyvedete?
FOR EVER YOUNG byl elfský král Thranduil, ten, který ve filmovém (dle mého názoru, až na tuhle a několik dalších scének, hodně špatném) zpracování Hobita říká elfce Tauriel, když naříká, že nechce milovat zabitého Kiliho, protože... "ono to bolí..." Pokud to bolí, bylo to opravdové.
Soudný člověk (a dokonce ani elf) nechce být for ever young. Existuje ovšem velké množství lidí nesoudných a ti si ubírají nikoliv roky, ale celá desetiletí, budou vám na fb, seznamce etc. tvrdit, že je jim čtyřicet, ačkoliv je jim padesát a vypadají na šede... Jsou to takové ty dámy, co se na otázku po věku, zahihňají a řeknou: několikrát čtrnáct, pánové, kterým sice přepadá břicho přes kalhoty a ženy 35+ je pouští sednout v tramvaji, ale oni mají stále pocit, že na ně někde čeká krásná šestnáctka...
Možná, že právě oni jsou ti "duchem stále mladí." Nebo přinejmenším "chudí."

O slepicích a lidech

20. června 2017 v 18:29 Články
Dopisuji další díl Zdíkových dobrodružství, v nichž se můj chrabrý hrdina mimojiné potká s chovatelkou splepic. Sdělovala jsem tento závažný fakt kolegyním - soudím totiž, že je moje knihy mimořádně zajímají Mrkající - a jedna z nich zvolala: "Ve středověku se měly slepice skvěle!" Značně mě to zaskočilo. Opakovaně sice zdůrazňuji, že byl Zdík hezký chlap, za kterým se ohlédla mnohá ženská, ale že by byl tak mimořádný, aby zaujal i slepice, to mne nenapadlo. Kolegyně ale vůbec nemyslela na estetické vjemy, které se kuru ve středověku nabízely. Chtěla zdůraznit fakt, že ve středověku si slepice klidně hrabaly na hnoji, zatímco dnes jsou zavřeny v klecových chovech a nemohou se ani postavit. Takže... milí čtenáři, zatímco život člověka byl ve středověku těžký a plný překážek, slepice!!! na tom byly výrazně lépe než dnes S vyplazeným jazykem

Proč to dělat jednoduše...?

12. června 2017 v 14:52 Články
Nebesa mají zřejmě pocit, že je můj život příliš jednoduchý, a tak mi kladou drobné překážky. Právě proběhnuvší víkend toho budiž příkladem.
Je pátek odpoledne, já se přiženu domů, převleču z šatiček a lodiček do orvaných kraťasů, když tu... telefonuje kamarádka Lucka Sedláková, ať s ní jdu večer na noc kostelů do Načeradce. Říkám si: Lucka bude jistě prudce elegantní, v tom, co mám na sobě jí tam budu leda pro ostudu. Převleču se proto zpět do šatů a lodiček. Následuje hektický odjezd na chalupu (kolony útočí!), ale kolem sedmé jsme konečně v Louňovicích, vyklopím chlapy, kočky a zásoby z auta a řítím se do Načeradce.
Načeradecký kostel je fantastický - postaven byl už v první polovině 12. století, Vítkovci z oné větve, z níž posléze pocházel Záviš. Po své smrti v něm byl vystavován opat Gotšalk, zakladatel Louňovic*. Kostel byl posléze gotizován a v druhé polovině 14. stol. k němu byl pány ze Šelmberka přistavěn kostel druhý!!! Vzniklo tak pozoruhodné dvojkostelí. Zkrátka bomba! Program už tak svělý nebyl, avizovaná módní přehlídka byla... nu, v lepší případě k smíchu... S vyplazeným jazykem I tak jsem si ale užila. A protože já musím prolézt úplně všechno, nedalo mi to a vystoupala jsem na věž... tedy, vystoupala, pustila jsem se do lezení po dosti vratkých a hlavně strmých schodech, plných prachu a holubího trusu. Načež mi někde v polovině došlo, že v lodičkách a s kabelkou přes rameno je to hodně hloupý nápad a že bych možná měla slézt dolů... A to byl kámen úrazu! Když jsem se podívala dolů, došlo mi, že tohle FAKT NE! Lezla jsem proto dál nahoru, což ovšem můj problém neřešilo, spíš naopak Mrkající Nu, jsem živá a zdravá, z věže jsem se nezřítila a i můj elegantní outfit to nakonec více méně přežil.
Takový výkon chce zapít a co by bylo lepší chrupnout s Luckou Sedlákovou, než Sedlákovo víno? Dostala jsem ho k narozkám před měsícem a spolu s řadou dalších lahví odvezla do Louňovic. Sháním se po něm a... ajta! Ve čtvrtek byl na chaloupce Bratr a co musel vypít? Ne, nedal si rum, ani vodku, ani koňak, ani Bzeneckou lipku, padlo Sedlákovo víno. Ještě měl tu drzost a napsal mi, že bylo výtečné a že mi tam za ně nechal mlíko!
Ne, nebojte se, na mlíko nedošlo. Šly jsem s Luckou a s našimi drahými polovičkami do hospody. Ráno sladce spinkám, když tu telefon. Volá mi moje tchýně, aby mi popřála k narozeninám (které jsem měla před měsícem). Když jsem ji uvedla na pravou míru, ještě mi vyndala, co jsem jí to namluvila za nesmysl.
Další šou přichází v podvečer. Mišák Klement nechal ve 2 deci lístky na výstavu aut Legendy pro mě a pro Bolka. Bohužel, 2 deci jsou zavřené, Danovi bylo zle a odjel k rodině. Nastává složité shánění a domlouvání - volám Danovi, Dan volá Gizele, Gizela je na noční, lístky mi vydá ráno po sedmé, až půjde se psem. Zatímco tohle domlouvám, sedí proti mě Mišák u Žirafy...
Pak už k žádným karamoblům nedošlo. Legendy byly skvělé a 2 deci v neděli opět otevřely. Závěr víkendu si tak zřejmě umíte představit. Ještě štěstí, že mi dnes po ránu nevolala tchýně Nevinný