Proč?
Proč jsem se rozhodla založit blog?
Protože mi bylo řečeno, že autor bez vlastních stránek nežije.
Kdo jsem?
Pevně doufám, že žijící autor, rozumějte autor děl literárních, tedy spisovatel.
Co si ode mne můžete přečíst?
Momentálně následující romány:
Román o českém středověkém velmoži panu Záviši z Falkenštejna. V nakladatelství Knižní Klub vyšel už dvakrát. Odkaz je na druhé vydání.
Zemský patron svatý Václav je osobností, kterou známe všichni. Co o ní ale doopravdy víme? Pohrála jsem si s legendami, kronikářskými záznamy i nejnovějšími výsledky archeologického a historického bádání a stvořila... Nu, co jsem stvořila, posoudíte asi nejlépe sami.
Kníže Václav zemřel, ale jeho legenda a jeho dílo žily dál. Paradoxně tím, kdo je rozvíjel, byl Václavův vrah Boleslav.
Můj další literární počin. Podrobnosti o knize, jejím křtu, filmový trailer a ukáky z knihy si můžete prohlédnout dále na blogu.
Pokusy o historické detektivky vydané nakladatelstvím MOBA.
Co ještě sleduji tímhle blogem?
To ještě tak úplně nevím. Ale snad na to, třeba i ve spolupráci s vámi, čtenáři (pokud sem tedy nějací zavítají), přijdu Usmívající se

Sláva vlasti, výletu...

29. dubna 2017 v 22:58 |  Události
Napsat "nezmokli jsme, už jsme tu" bohužel nemohu, protože jsme v posledních dnech na výletech po vlasti zmokli až až...


Začalo to minulý týden v sobotu. Původně jsem měla hrát královnu na dětském dni na Bezejově, ale kvůli hnusnému počasí je akce zrušena a já se chystám proležet celý den v peřinách. Chyba, lávky! "Zuzanko, přijďte s Lubošem v sobotu ráno na svěcení vlasteneckého praporu!" Vzkaz od louňovického rodáka a znalce místní historie a pověstí pana Zdeňka Otradovce nelze oslyšet. Těžce tedy vstáváme z postelí a zachumlaní do kapucí běžíme odporným poprcháváním ke svaté Anně nad Louňovice. Luboš po cestě vtipkuje, že na místě budou jen Otradovec a kostelník, ale když vysupíme k Anně, spatříme zástup Nevinný, který se po našem příchodu rozrůstá na celých... patnáct, možná i dvanáct lidí Mrkající Akce je nicméně příjemná a vskutku důstojně zakončená v louňovické zámecké hospodě.
Reportáž přímo z pera vedoucího vlasteneckého spolku zde:
http://www.vlasteneckyspolek.cz/vlastenecky-vylet-na-blanik-reportaz/
Jen pro úplnost dodávám, že na Blaník už jsme nešli, ale nikoliv z lenosti!!! Kdepak my dva a líní S vyplazeným jazykem Důvodem byl fakt, že jsme se chtěli účastnit mini bazárku a otevření galerie v louňovickém statku.
U akce pochopitelně nemohl chybět Benešovský deník a my zas nemůžeme chybět na jeho stránkách...
http://benesovsky.denik.cz/kultura_region/vlastenecky-spolek-pokrtil-svuj-prapor-u-lipky-20170423.html
Služba vlasti zkrátka není nic jednoduchého a byť i jen dojít domů byl v tu sobotu nakonec přetěžký úkol...

Hnusné počasí trvá dál, resp. v pondělí se vyčasí, ale ve středu už je zas ohavně a já vyrážím na další toulky. Tentokrát do jihočeských Vodňan na tradiční akci nazvanou Zeyerovy Vodňany. Jedná se o setkání nejen jihočeských spisovatelů. Událost pořádá město Vodňany a tamní knihovna, reprezentovaná velmi sympatickými knihovicemi (a pokud mi to můj zakalený zrak nedeformoval tak letos už snad i knihovníkem) a jako jakýsi její garant, guru a... dosaďte další vhodná slova od G... vystupuje Honza Bauer. Slavný literát se tentokrát zdržel krmením koček, takže když on dorazil do knihovny, já, Otomar Dvořák a někteří další už jsme si dávali vínečko (v minulosti to bývalo obvykle obráceně). Pak už ale vše běželo podle plánu. Nejprve besedy na místních školách - žáci jsou tentokrát docela fajn a kladou zvídavé dotazy, rozčílím se na téma "střelba z luku v hollywoodských filmech" Rozpačitý, pak jdeme na oběd, kde se pro změnu rozčilují knihovnice - jídlo není dobré a je předražené (mně docela chutnalo, i když ty konce, ty konce...), pak následuje výlet na zámeček Kratochvíle. Ranní dštění už se dávno změnilo v déšť a všichni jsou umáčení. Zámek je sice krásný, skýtá fantastické interiéry a paní průvodkyně zasvěceně hovoří, je v něm ale děsivá zima. Nejprve se mám tendenci pošklebovat vyšňořeným dámám, já tentokrát zvolila prudce sportovní outfit, ale pak už je zima i mně. Navíc se mi začne chtít na stranu... Nu, dopadlo to dobře. Ostatní spisovatelé mi sice málem ujeli, autobus už se rozjížděl, když jsem se vynořila odtud, kam i císař pán chodíval pěšky, a rozběhla se za ním, ale nakonec zastavil a naložil mě Mrkající Konec dobrý, všechno dobré. Dopodnapili jsme se v městské galerii. Jan Bauer předal pohár Jana Bauera a všichni se pochechtávali tomu, jak písecký rodák a detektivkář Ladislav Beran kladl na Kratochvíli otázky typu: "Kolíkrát byl zámek vykraden? Došlo tu k nějaké vraždě?" "Vy jste snad nějaký policajt!" rozčílila se průvodkyně. Nemýlila se, pan Beran býval dlouhá léta šéfem písecké kriminálky.
Ze Zeyerových Vodňan bohužel nemám žádné fotky, ani reportáž. Jediné foto, které jsem viděla, zveřejnil na facebooku Otomar Dvořák a já na něm chybím. Až mě můj manžel nařknul, že jsem byla bůhvíkde a s bůhvíkým... Naštěstí, "bůhvíkdo", jinak první držitel Bauerova poháru, na fotce je, takže alibi dokonalé... to by uznal i major Beran Mrkající
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Otomar Otomar | 1. května 2017 v 22:06 | Reagovat

Též mohu potvrdit, že jsi tam byla, viděl jsem tě, dokonce dvakrát!!!

2 zuzana koubkova zuzana koubkova | Web | 7. června 2017 v 7:34 | Reagovat

Tak přece jenom. Podařilo se mi dopátrat se nějakých fotek z Vodňan. A tentokrát na nich nechybím :-) http://www.knihovna-vodnany.info/fotogalerie

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama