Proč?
Proč jsem se rozhodla založit blog?
Protože mi bylo řečeno, že autor bez vlastních stránek nežije.
Kdo jsem?
Pevně doufám, že žijící autor, rozumějte autor děl literárních, tedy spisovatel.
Co si ode mne můžete přečíst?
Momentálně následující romány:
Román o českém středověkém velmoži panu Záviši z Falkenštejna. V nakladatelství Knižní Klub vyšel už dvakrát. Odkaz je na druhé vydání.
Zemský patron svatý Václav je osobností, kterou známe všichni. Co o ní ale doopravdy víme? Pohrála jsem si s legendami, kronikářskými záznamy i nejnovějšími výsledky archeologického a historického bádání a stvořila... Nu, co jsem stvořila, posoudíte asi nejlépe sami.
Kníže Václav zemřel, ale jeho legenda a jeho dílo žily dál. Paradoxně tím, kdo je rozvíjel, byl Václavův vrah Boleslav.
Můj další literární počin. Podrobnosti o knize, jejím křtu, filmový trailer a ukáky z knihy si můžete prohlédnout dále na blogu.
Pokusy o historické detektivky vydané nakladatelstvím MOBA.
Co ještě sleduji tímhle blogem?
To ještě tak úplně nevím. Ale snad na to, třeba i ve spolupráci s vámi, čtenáři (pokud sem tedy nějací zavítají), přijdu Usmívající se

Pánova březina

24. října 2016 v 10:35 |  Místa
Zatímco loni touhle dobou jsme vyrazili do strašidelného lesa Boru u Českých Budějovic, letos nás zlákal jiný zlopověstný hvozd, totiž Pánova březina u Mukařova. O té se traduje řada podivných historek. V sedmnáctém století tu prý kněžna Ležárka prchala před švédskými žoldáky, ti ji nejen dostihli, ale také mučili a posléze zabili. Ještě před tím prý ale stačila skrýt do jedné z lesních studánek zlatý kalich. Historka není tak nepřesvědčivá, jak by se na první poslech zdálo. Švédové tu na sklonku třicetileté války opravdu řádili a zlatý kalich by zase odkazoval na české protestanty ukrývající po bitvě na Bílé hoře své cennosti. Tedy zřejmě dva příběhy, které se v průběhu času změnily v jeden.
V devatenáctém století odcházejí do Pánovy březiny zemřít dva mladí, nešťastně zamilovaní lidé. Rodiny jejich vzájemné lásce nepřejí, pročež nešťastní milenci odkládají v krutém mrazu šaty a dobrovolně umrzají. Místu, kde se tak stalo, se - kupodivu Usmívající se - říká "U zmrzlých." Také ve století dvacátém míří do Pánovy březiny zamilovaný nešťastník se sebevražednými sklony. Nejprve vyřeže do stromu jméno své vyvolené, a pak se pod ním zastřelí. Před tím si prý ještě v žernovském koloniálu koupí housku a párek. Bizarní, což?
Pánova březina prý vydechuje negativní energii... nu, je tu dost vlhko, celý les je podmáčený, což by mohlo s negativními energiemi souviset. I lidé, kteří sem nejdou zrovna zemřít, tu naráží na podivné jevy. Jeden známý například potkává muže, tlačícího dámské kolo, na němž má přehozeny dámské boty, a cosi si podivně mumlá. Jiné známé zase lesem pronásleduje do půl těla svlečený chlapík (je zima a sychravo, známí mají bundy). Ostatně i v současné době je na stránkách obce Louňovice, ležící nedaleko, info, že v okolní lesích obchází exhibicionista. Příběh o zmrzlých najednou dostává úplně jiné kontury, že?

Náš "paranormal team" ve složení já, Bolek, Luboš, Bratr a Julie vyráží do Pánovy březiny 23. října okolo poledne. Proti nám proudí davy houbařů, nejspíš si jdou uklohnit obsahy svých košíků. My obědváme bagety, horalky, pivo a rum (děti čaj) a vstupujeme pod klenbu lesních velikánů. Jak už jsem psala výš, okamžitě nás zaráží silná vlhkost. To je ale zároveň jediné negativum, na které narážíme. Je krásný slunný den, stromy hýří barevným listím, žádná strašidla se nekonají. Obejdeme celou Pánovu březinu a dorážíme do Žernovky. Zde se na informační tabuli dočítáme výše uvedené strašidelné historky, včetně informace o housce a párku Usmívající se Cesta nás vede dál, dalším lesem, který je plný červených muchomůrek, až do obce Louňovice, resp. do její části Louňovičky. Jsme nadšeni. Důvěrně známe Louňovice pod Blaníkem, ale v Louňovicích jsme poprvé. Tour zakončujeme v hospodě U Henců, kam za námi přijíždí Jíťa s Honzíčkem.
Záhady se podobně jako v případě lesa Boru nekonaly. Odradit se ovšem nedáme a napřesrok putujeme do dalšího strašidelného lesa. Jeden je, nemýlím-li se, v Japonsku...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama