Proč?
Proč jsem se rozhodla založit blog?
Protože mi bylo řečeno, že autor bez vlastních stránek nežije.
Kdo jsem?
Pevně doufám, že žijící autor, rozumějte autor děl literárních, tedy spisovatel.
Co si ode mne můžete přečíst?
Momentálně následující romány:
Román o českém středověkém velmoži panu Záviši z Falkenštejna. V nakladatelství Knižní Klub vyšel už dvakrát. Odkaz je na druhé vydání.
Zemský patron svatý Václav je osobností, kterou známe všichni. Co o ní ale doopravdy víme? Pohrála jsem si s legendami, kronikářskými záznamy i nejnovějšími výsledky archeologického a historického bádání a stvořila... Nu, co jsem stvořila, posoudíte asi nejlépe sami.
Kníže Václav zemřel, ale jeho legenda a jeho dílo žily dál. Paradoxně tím, kdo je rozvíjel, byl Václavův vrah Boleslav.
Můj další literární počin. Podrobnosti o knize, jejím křtu, filmový trailer a ukáky z knihy si můžete prohlédnout dále na blogu.
Pokusy o historické detektivky vydané nakladatelstvím MOBA.
Co ještě sleduji tímhle blogem?
To ještě tak úplně nevím. Ale snad na to, třeba i ve spolupráci s vámi, čtenáři (pokud sem tedy nějací zavítají), přijdu Usmívající se

Srpen 2016

Už koluje fáma...

3. srpna 2016 v 9:29 Události
...koluje pilně a co říká? Nic menšího než, že jsem se 23. července vdala a že už se nejmenuji Koubková, nýbrž Bartúšková s čárkou nad ú (v České republice jsme s tímhle příjmením jenom čtyři). Fámy obvyklou lžou, ale tahle je kupovidu pravdivá. Ačkoliv už v to nikdo nedoufal, stalo se. V campu Valek v Moravči u Pelhřimova (ano, to je to město s krematoriem) se sešlo větší množství většinou podnapilých lidí, aby byli svědky toho, jak si vážení snoubenci Zuzana Koubková a Ĺuboš Bartúšek řeknou svoje ano. Paní starostka to doprovodila žertovným projevem a patřičné listiny byly stvrzeny podpisem v kiosku, což jak pravil můj svědek - se k tobě, sestro, hodí.
Protože jsme byli snoubenci již poněkud omšelí, ovšem se smyslem pro humor (a taky fatálním nedostatkem peněz) rozhodli jsme se pojmout svatbu poněkud netradičně. Rezignovali jsme na prsteny, knedlíčkovou polívku a bílou vlečku (ožralej svědek musí stačit). Zvolili jsme historické kroje - já svoje rokokové šaty (znáte z klipu k Invisible) a ženich kilt. Taky ženichův svědek oblékl skotskou suknici, zatímco ten můj měl svoji letitou sametovou zelenici. I ostatní hosté se kupodivu chytli a řada jich přišla v kostýmech. Marek Biskup se dostavil převlečený za biskupa, zatímco jeho kámoš z Izraele zvolil oděv rabína. Soukeníci byli v starých moravských krojích, sestřenky se převlékly za princezny a Lanny přišel v baretu s pérem a s nůší na zádech. Jarka udělala tu nejkrášnější květinovou výzdobu, jakou jsem kdy viděla. Bolek, pravda, prskal, že má na klopě půlku zahrady a od kytky mi málem zmrtvěla ruka, ale stálo to za to. Taky pivo a slivovice se podařily a tak vůbec... Nakonec i na tu Fámu, myslím tu pravou fanánkovskou, došlo.
A tady...
1) něco k poslechu a chcete-li i k tanci; já věřila, že to odpoguji, ale nějak jsem zapomněla na korzet Mrkající https://www.youtube.com/watch?v=wiqdLJdTnn8


3) uvedení na pravou míru - v Pelhřimově ve skutečnosti žádné krematorium není

4) krátká historka o tom, jak to se mnou ještě před nedávnem vypadalo
Čtyři a půl roku zpátky sedím v hospodě se sestřenkou Kiitinkou a probíráme její sestru Janičku. Ta byla proslulá různými katastrofálními vztahy, v té době už se ale šťastně zadala s tím pravým a Kiitinka mi říká: "Chvála Bohu, Zůzo, my už se báli, že bude jako ty..."
A vidíte, jak to dobře dopadlo Líbající Kytka spadla na zem, takže pokračování zřejmě nebude.