Proč?
Proč jsem se rozhodla založit blog?
Protože mi bylo řečeno, že autor bez vlastních stránek nežije.
Kdo jsem?
Pevně doufám, že žijící autor, rozumějte autor děl literárních, tedy spisovatel.
Co si ode mne můžete přečíst?
Momentálně následující romány:
Román o českém středověkém velmoži panu Záviši z Falkenštejna. V nakladatelství Knižní Klub vyšel už dvakrát. Odkaz je na druhé vydání.
Zemský patron svatý Václav je osobností, kterou známe všichni. Co o ní ale doopravdy víme? Pohrála jsem si s legendami, kronikářskými záznamy i nejnovějšími výsledky archeologického a historického bádání a stvořila... Nu, co jsem stvořila, posoudíte asi nejlépe sami.
Kníže Václav zemřel, ale jeho legenda a jeho dílo žily dál. Paradoxně tím, kdo je rozvíjel, byl Václavův vrah Boleslav.
Můj další literární počin. Podrobnosti o knize, jejím křtu, filmový trailer a ukáky z knihy si můžete prohlédnout dále na blogu.
Pokusy o historické detektivky vydané nakladatelstvím MOBA.
Co ještě sleduji tímhle blogem?
To ještě tak úplně nevím. Ale snad na to, třeba i ve spolupráci s vámi, čtenáři (pokud sem tedy nějací zavítají), přijdu Usmívající se

Dvatisícepatnáct

17. prosince 2015 v 16:12 |  Články
Původně jsem tuhle bilanci ani psát nechtěla, ale nakonec jsem si řekla, že i když těch špatných věcí bylo v letošním roce dost, dobrých taky nebylo málo, tak proč si je nepřipomenout, že?
Ty špatné snad ani připomínat nemusím - patrně všichni víte, že mi umřela maminka, a mnozí z vás nejspíš tuší i to, že tatínek je vážně nemocný. Jo, taky jsem zaznamenala ztrátu finanční, to když si se mnou slavný AAAautobazar vytřel zadek.
Krom toho mě ale potkala taky spousta pozitiv. Takže za prvé!!! pořídili jsme si Mícu. Kdo chová kočky, ví, jaká je radost mít něco takového doma. Kdo je nechová, ten je brzy chovat bude, protože Míca se jistě časem rozmnoží. Upřímně doufám, že s naším Mourkem Mrkající
Za druhé - vyšly mi dvě knihy!!! Sice nejsou vrcholem mojí literární tvorby, ale co? Lidé čtou i vlacích.
Pak je tu můj úžasný syn Bolek. Na víceleté gymnasium sice nepůjde (oni tam s trojkami opravdu neberou), ale i tak mi dělá radost. Z koně sice spadnul, ale na mopedu už jezdí jako drak. V jedenácti docela slušné, ne?
Můj patrnerský vztah si prošel jistou krizí, ale zdá se, že už je zažehnána; nebo minimálně do chvíle, než mě zase někdo vyfotí, jak rozprávím s nejmenovaným spisovatelem, nebo než obejdu roh Skyportu a spatřím nejmenovanou paní, jak... ne, nebudu to zase rozmázavat. Důležité je, co je teď. Barborky zatím nevykvetly, ale kdoví Usmívající se
V dubnu jsem se zúčastnila a co je ještě důležitější!!! dokončila jsem cykloorientační závod!!! Sice jsem si přitom zpola urazila šlapku (a myslivci z Kerska za to opravdu nemohli), ale do cíle jsem dojela a dobrý pocit z toho mě hřál až do léta, kdy mě pro změnu začalo hřát sluníčko. V červenci jsem se po létech odvážila na vodu a byla to bomba! Taky jsem obrazila tolik moto a army muzeí, až mi z toho bylo úzko.
Pít jsem taky nepřestala, což jsem dokázala na jedné svatbě, jedněch křtinách a taky na bezpočtu větších i menších kaleb. Poznala jsem řadu zajímavých lidí, z nichž se někteří stali mými kámoši. Naopak nějací kámoši se z mého života odpařili, leč s tím se dá těžko něco dělat a když o tom tak přemýšlím, tak mě to vlastně ani nemrzí.
Samozřejmě, zaznamenala jsem teroristickou hrozbu visící nad Evropou, stejně jako předpovědi blížící se nové doby ledové, ale taky mi přidali 3% platu Smějící se
Kontaktovali mě dva obdivovatelé mojí tvorby literární (z nichž pouze jeden je úředně uznaný cvok) a taktéž dva nakladatelé, kteří by chtěli, abych pro ně psala (zatím nevím co).
Takže vlastně docelý dobrý rok, ne? Snad to těch posledních čtrnáct dní nepokazí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama