Proč?
Proč jsem se rozhodla založit blog?
Protože mi bylo řečeno, že autor bez vlastních stránek nežije.
Kdo jsem?
Pevně doufám, že žijící autor, rozumějte autor děl literárních, tedy spisovatel.
Co si ode mne můžete přečíst?
Momentálně následující romány:
Román o českém středověkém velmoži panu Záviši z Falkenštejna. V nakladatelství Knižní Klub vyšel už dvakrát. Odkaz je na druhé vydání.
Zemský patron svatý Václav je osobností, kterou známe všichni. Co o ní ale doopravdy víme? Pohrála jsem si s legendami, kronikářskými záznamy i nejnovějšími výsledky archeologického a historického bádání a stvořila... Nu, co jsem stvořila, posoudíte asi nejlépe sami.
Kníže Václav zemřel, ale jeho legenda a jeho dílo žily dál. Paradoxně tím, kdo je rozvíjel, byl Václavův vrah Boleslav.
Můj další literární počin. Podrobnosti o knize, jejím křtu, filmový trailer a ukáky z knihy si můžete prohlédnout dále na blogu.
Pokusy o historické detektivky vydané nakladatelstvím MOBA.
Co ještě sleduji tímhle blogem?
To ještě tak úplně nevím. Ale snad na to, třeba i ve spolupráci s vámi, čtenáři (pokud sem tedy nějací zavítají), přijdu Usmívající se

Prosinec 2015

DROIDI, DRONI A DALŠÍ

30. prosince 2015 v 13:38 Články
Vánoce jsou za námi. Někdo je strávil v alkoholovém opojení (já), někdo v zajetí výpočetní techniky (Bolek) a někdo, jako třeba můj otec, v nemocnici. Už je ale ze špitálu zpátky a ještě stačil před odchodem udělat vrcholný skutek křesťanského milosrdenství, totiž darovat potřebnému boty. Onen potřebný byl drogově závislý bezdomovec, který se zranil na noze a nevešel se proto do tenisek, otec mu věnoval staré dřeváky a nádavkem ještě osmdesát korun. Vánoce jsou zkrátka dobou dobrých skutků Mrkající
Ne všichni jsou jich ale schopni a najdou se dokonce i tací, kteří se o Vánocích neštítí zločinu. Své by o tom mohl vyprávět jeden můj známý. Pod stromeček si nadělil dron s kamerou. Zkoušel ho na zahradě, ale pro husté stromoví se mu moc nedařilo. Na Štěpána proto vyrazil na pole do pražské čtvrti Kyje. Dron mu zaletěl za jakési křovisko asi dvěstě metrů vzdálené. Než tam kámoš došel, někdo mu dárek ukradl.
Ostatně nebyl jediným, kdo o Vánocích pozbyl dronu. Když se můj syn konečně odpoutal od počítače, tabletu, telefonu a čemu všemu to vlastně podléhá? a vyrazil ven, našel na všech strašnickcýh nárožích vylepený ručně psaný inezrát: Ztratil se dron, nálezci odměna... Tak si říkám, zda by nebylo dobrým podnikatelským záměrem pronajmout nějakou velkou bezlesou plochu, ohrazenou vysokým, ideálně síťovým plotem a pronajímat ji nezkušeným dronistům na zacvičení.
A ještě jednu žertovnou o zločinu... Nonstop herna Starwin u zastávky Na hroudě je mekkou všech strašnických alkoholiků. Svůj azyl v ní našli i na Štědrý večer okoloo desáté. Dveře otevřené, provozovna osvětlená, jen je udivovalo, že je nejde nikdo obsloužit. Nakonec jeden z nich zavolal majiteli, co se děje. A dělo se hodně! Herna se rozhodla jednou v roce zavřít a toho okamžitě využili nějací nepoctivci a vloupali se do ní. Nejen že ukradli peníze a cigarety, ale ani za sebou nezhasli a nezavřeli Usmívající se
Ale už dost o Strašnicích, přesouváme se do vzdálené galaxie. Asi tušíte, že jsem o svátcích zhlédla nejnovější Starwars. Zvláštní, tenhle film budí pouze nadšení nebo hluboké znechucení. Nikdo neřekne: Ale jo, šlo to... Všichni buď hýří superlativy, nebo dští oheň a síru. Já tedy patřím do té první kategorie. Samozřejmě, je to víceméně remake prvního, resp. čtvrtého, dílu, prostě těch dávných oldschoolových Hězdných válek. Pouštní planeta, pípající robot, fašistická velmoc a hrdí povstalci vedení princeznou Leiou, pravda, ta trochu zestárla, ale na půvabu jí to neubralo, právě naopak. Nechybí ani záporák v černém plášti, funící do helmy. Jenže... a tady to začne být zajímavé... pod tou helmou se skrývá vzdorovitý puberťák, který svou vzpouru proti rodičům pojal vskutku velkoryse... Víc nebudu prozrazovat, aby z toho nebyl spoiler Mrkající
Užijte si konec roku a síla vás provázej!!!

Dvatisícepatnáct

17. prosince 2015 v 16:12 Články
Původně jsem tuhle bilanci ani psát nechtěla, ale nakonec jsem si řekla, že i když těch špatných věcí bylo v letošním roce dost, dobrých taky nebylo málo, tak proč si je nepřipomenout, že?
Ty špatné snad ani připomínat nemusím - patrně všichni víte, že mi umřela maminka, a mnozí z vás nejspíš tuší i to, že tatínek je vážně nemocný. Jo, taky jsem zaznamenala ztrátu finanční, to když si se mnou slavný AAAautobazar vytřel zadek.
Krom toho mě ale potkala taky spousta pozitiv. Takže za prvé!!! pořídili jsme si Mícu. Kdo chová kočky, ví, jaká je radost mít něco takového doma. Kdo je nechová, ten je brzy chovat bude, protože Míca se jistě časem rozmnoží. Upřímně doufám, že s naším Mourkem Mrkající
Za druhé - vyšly mi dvě knihy!!! Sice nejsou vrcholem mojí literární tvorby, ale co? Lidé čtou i vlacích.
Pak je tu můj úžasný syn Bolek. Na víceleté gymnasium sice nepůjde (oni tam s trojkami opravdu neberou), ale i tak mi dělá radost. Z koně sice spadnul, ale na mopedu už jezdí jako drak. V jedenácti docela slušné, ne?
Můj patrnerský vztah si prošel jistou krizí, ale zdá se, že už je zažehnána; nebo minimálně do chvíle, než mě zase někdo vyfotí, jak rozprávím s nejmenovaným spisovatelem, nebo než obejdu roh Skyportu a spatřím nejmenovanou paní, jak... ne, nebudu to zase rozmázavat. Důležité je, co je teď. Barborky zatím nevykvetly, ale kdoví Usmívající se
V dubnu jsem se zúčastnila a co je ještě důležitější!!! dokončila jsem cykloorientační závod!!! Sice jsem si přitom zpola urazila šlapku (a myslivci z Kerska za to opravdu nemohli), ale do cíle jsem dojela a dobrý pocit z toho mě hřál až do léta, kdy mě pro změnu začalo hřát sluníčko. V červenci jsem se po létech odvážila na vodu a byla to bomba! Taky jsem obrazila tolik moto a army muzeí, až mi z toho bylo úzko.
Pít jsem taky nepřestala, což jsem dokázala na jedné svatbě, jedněch křtinách a taky na bezpočtu větších i menších kaleb. Poznala jsem řadu zajímavých lidí, z nichž se někteří stali mými kámoši. Naopak nějací kámoši se z mého života odpařili, leč s tím se dá těžko něco dělat a když o tom tak přemýšlím, tak mě to vlastně ani nemrzí.
Samozřejmě, zaznamenala jsem teroristickou hrozbu visící nad Evropou, stejně jako předpovědi blížící se nové doby ledové, ale taky mi přidali 3% platu Smějící se
Kontaktovali mě dva obdivovatelé mojí tvorby literární (z nichž pouze jeden je úředně uznaný cvok) a taktéž dva nakladatelé, kteří by chtěli, abych pro ně psala (zatím nevím co).
Takže vlastně docelý dobrý rok, ne? Snad to těch posledních čtrnáct dní nepokazí.