Proč?
Proč jsem se rozhodla založit blog?
Protože mi bylo řečeno, že autor bez vlastních stránek nežije.
Kdo jsem?
Pevně doufám, že žijící autor, rozumějte autor děl literárních, tedy spisovatel.
Co si ode mne můžete přečíst?
Momentálně následující romány:
Román o českém středověkém velmoži panu Záviši z Falkenštejna. V nakladatelství Knižní Klub vyšel už dvakrát. Odkaz je na druhé vydání.
Zemský patron svatý Václav je osobností, kterou známe všichni. Co o ní ale doopravdy víme? Pohrála jsem si s legendami, kronikářskými záznamy i nejnovějšími výsledky archeologického a historického bádání a stvořila... Nu, co jsem stvořila, posoudíte asi nejlépe sami.
Kníže Václav zemřel, ale jeho legenda a jeho dílo žily dál. Paradoxně tím, kdo je rozvíjel, byl Václavův vrah Boleslav.
Můj další literární počin. Podrobnosti o knize, jejím křtu, filmový trailer a ukáky z knihy si můžete prohlédnout dále na blogu.
Pokusy o historické detektivky vydané nakladatelstvím MOBA.
Co ještě sleduji tímhle blogem?
To ještě tak úplně nevím. Ale snad na to, třeba i ve spolupráci s vámi, čtenáři (pokud sem tedy nějací zavítají), přijdu Usmívající se

VÝZVY neboli ČELENŽE

12. listopadu 2015 v 17:05 |  Články
Výzvy jsou v poslední době velmi módní. Můj syn jim říká čelenže. Ovšem můj syn nemá hlavu. Má hedku. Nekadí hovna, ale šity, a když chce někoho patřičně znectít, nevynadá mu do kokotů, ale do dyků. Je mu jedenáct a jeho čelenže tomu odpovídají. Vypít magi, nacpat si do pusy celé balení gumových medvídků. Zvláštní, že po tom nevomituje, ale docela obyčejně blije.
To na mě si internetová obec vymyslela mnohem záludnější výzvy. Třeba takovou výzvu optimistickou. Po sedm dnů umísťovat den za dnem na facebook tři pozitiva, která vás ten den potkala. Vypadá to docela jednoduše, že? Jenomže to na vás nesmí v jediném týdnu spadnout skříň, vykydnout se kilová hořčice, rozbít se vám auto, a když jdete svému drahému životnímu druhovi sdělit, že jste sehnali náhradní odvoz, přistihnout ho, an se drží za ručičku s kolegyní.
Přesto jsem ta pozitiva nějak dala. A to jsem nemusela sahat po takových kalibrech, jako kámoš Koudy, který v čirém zoufalství napsal: největším pozitivem dnešního dne je, že jsem si uvědomil, oč lepší byly dny předchozí.
Teď čelím pro změnu výzvě fotografické - zveřejňovat po pět dnů fotky starší deseti let. Což o to? Ve starých fotkách se čas od času rád pohrabe každý. Ale je-li to zrovna po dušičkách, kdy jsem byla častěji na hřbitově než v hospodě, a z poloviny těch fotek na mě kouká máma, tak taky nic moc.
Na konec nejlepší výzvou, s níž se peru, je ta, která se jmenuje SEXY ZADEK. Obnáší pouze dřepy. První den padesát, druhý padesát pět... a tak dále až po 240. Právě jsem u stovky a zatím to pořád jde Mrkající.
Nu, a jsem u konce svého článku a tím jsem se také vypořádala s výzvou vysvětlit vám, proč jsem v poslední době tak protivná. Ale prosím vás, nemyslete si, že mi ty výzvy vadí. Kdybych nechtěla, nejdu do nich.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 František František | Web | 17. listopadu 2015 v 9:40 | Reagovat

Vidíš svět pestřejší než televizní zprávy a bulvární noviny dohromady :-)  Držím palce !

2 zuzana koubkova zuzana koubkova | E-mail | Web | 19. listopadu 2015 v 9:59 | Reagovat

Snažím se. Ale někdy je to docela mazec, teď na mě facebook např. vyvrhl sdělení, že pohádky jsou mrtvý žánr a veřejnoprávní televize by je neměla vysílat!!! Kamarád pro změnu znectil Johna Lennona, že mu svými idealistickými žvásty pokazil mládí... To by jeden zvolal: Fuck off! neboli česky Jděte do...!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama