Proč?
Proč jsem se rozhodla založit blog?
Protože mi bylo řečeno, že autor bez vlastních stránek nežije.
Kdo jsem?
Pevně doufám, že žijící autor, rozumějte autor děl literárních, tedy spisovatel.
Co si ode mne můžete přečíst?
Momentálně následující romány:
Román o českém středověkém velmoži panu Záviši z Falkenštejna. V nakladatelství Knižní Klub vyšel už dvakrát. Odkaz je na druhé vydání.
Zemský patron svatý Václav je osobností, kterou známe všichni. Co o ní ale doopravdy víme? Pohrála jsem si s legendami, kronikářskými záznamy i nejnovějšími výsledky archeologického a historického bádání a stvořila... Nu, co jsem stvořila, posoudíte asi nejlépe sami.
Kníže Václav zemřel, ale jeho legenda a jeho dílo žily dál. Paradoxně tím, kdo je rozvíjel, byl Václavův vrah Boleslav.
Můj další literární počin. Podrobnosti o knize, jejím křtu, filmový trailer a ukáky z knihy si můžete prohlédnout dále na blogu.
Pokusy o historické detektivky vydané nakladatelstvím MOBA.
Co ještě sleduji tímhle blogem?
To ještě tak úplně nevím. Ale snad na to, třeba i ve spolupráci s vámi, čtenáři (pokud sem tedy nějací zavítají), přijdu Usmívající se

Strašidelný les podruhé

2. listopadu 2015 v 19:45 |  Místa
Do strašidelného lesa Boru u Českých Budějovic jsme se vydali 29. a 30.10. ve složení - já, Luboš (můj životní druh) a Bolek (jedenáctiletý syn). Naše kočky jsme s sebou nebrali. Vnímají prý sice nadpřirozené jevy mnohem lépe než lidé, ale motejte se temným lesem s kočkami v přepravkách!!! A chodit na obojku jsme je zatím nenaučili.
Naše první výprava za tajemstvím zlopověstného hvozdu mnoho výsledků nepřinesla. Zakončujeme ji v hospodě U hada. Jsme zde jediní zákazníci a povídavá paní hostinská se s námi ráda pouští do hovoru. Vypráví nám o zdejších strašidlech i o jejich hledačích, přičemž neskrývá, že ty druhé zde vídá častěji. Především nám ale sdělí, že jsme hledali zcela špatně. Za strašidly musíme do Branišova. Doporučuje nám dát si pár panáků, a pak vyrazit.Její nápad, jakkoliv podnětný, raději odmítáme a jdeme si odpočinout do penzionu. Jsme tak uondaní, že záhy usneme, a proto druhý den vtáváme velmi časně.
Už něco málo po sedmé vylézáme z auta v Branišově. Zahrádky zdejších malebných domků jsou vyzdobeny halloweenskými dýněmi a přes plaňkový plot nás pozoruje apatický chundelatý pes. Les máme pár kroků. A v něm někdejší armádní objekt, kde došlo v osmdesátých letech k podivné události. Čtyři zdejší vojáci se prý navzájem postříleli. Tři byli na místě mrtví, čtvrtý přežil převoz do nemocnice, ale záhy na to zemřel také. Vyprávěl prý, že se mezi ním a jeho druhy znenadání objevilo něco úděsného. Podle jiného poddání se v onu úděsnou bytost dokonce proměnil jeden z vojáků. Socialistická armáda pochopitelně všechno ututlala, takže dnes nelze dokázat, byla-li to pravda, či nic. Jakékoliv doklady zkrátka neexistují.
Dnes je objekt (patrně bývalý muniční sklad, dílny a autoprovoz) z větší části zanedbaný a opuštěný. Na největší budově se ale skví nová vrata a její střechu "zdobí" solární panely. Nápisy varují, že se jedná o soukromý pozemek, a z rohu dokonce pomrkává průmyslová kamera. Kdoví co občas zachytí...
Loudáme se podél lesa. Je krásné ráno, ptáčci švitoří, na poli se pasou srnky. Po ponuré atmosféře ani vidu. Nenastane ani poté, co opět zalézáme do hvozdu. Z nudy proto začínáme hledat houby. Asi po hodině les opět opouštíme a jdeme k autu. Jsme ovšem jenom DVA!!! Já a Bolek...
Tak teď jsem příběh vypointovala, jak se dalo Mrkající Nic strašidelného se ale nestalo. Luboš zkrátka podlehl houbařské vášni a zapomněl se v lese. Mobilní spojení fungovalo, takže nebyl problém se s ním spojit. Za chvíli volal znovu, že už je venku z lesa, ve vesnici... jen v jiné, než v které jsme my Usmívající se Našli jsme ho po pár minutách u cedule Mokré, po silnici to bylo pár kiláků, přes les určitě ani to ne. Takže bludný kořen? Nebo jen špatná orientace? Budějovicko-branišovský les Bor nám zkrátka svá tajemství neodhalil.

A teď ještě něco málo na závěr: možná si říkáte, že skeptikům, jako jsme my, se strašidla zkrátka nezjevují, ale... Když jsme před rokem navštívili spolu s členy záhadologického spolku J.O.P. hřbitov v Noutonicích, všichni tři jsme tam nezávisle na sobě zahlédli tajemnou šedou postavu. A ne, nebyla to zdejší žlučovitá paní starostka Mrkající A ještě něco. Les jsme opouštěli ve skvělé náladě, která nám vydržela po většinu dne. Bohužel, pak se jako mávnutím kouzelného proutku změnila, takže jsme se celou noc příšerně hádali. Kdoví co jsme si nakonec z Boru odnesli.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama