Proč?
Proč jsem se rozhodla založit blog?
Protože mi bylo řečeno, že autor bez vlastních stránek nežije.
Kdo jsem?
Pevně doufám, že žijící autor, rozumějte autor děl literárních, tedy spisovatel.
Co si ode mne můžete přečíst?
Momentálně následující romány:
Román o českém středověkém velmoži panu Záviši z Falkenštejna. V nakladatelství Knižní Klub vyšel už dvakrát. Odkaz je na druhé vydání.
Zemský patron svatý Václav je osobností, kterou známe všichni. Co o ní ale doopravdy víme? Pohrála jsem si s legendami, kronikářskými záznamy i nejnovějšími výsledky archeologického a historického bádání a stvořila... Nu, co jsem stvořila, posoudíte asi nejlépe sami.
Kníže Václav zemřel, ale jeho legenda a jeho dílo žily dál. Paradoxně tím, kdo je rozvíjel, byl Václavův vrah Boleslav.
Můj další literární počin. Podrobnosti o knize, jejím křtu, filmový trailer a ukáky z knihy si můžete prohlédnout dále na blogu.
Pokusy o historické detektivky vydané nakladatelstvím MOBA.
Co ještě sleduji tímhle blogem?
To ještě tak úplně nevím. Ale snad na to, třeba i ve spolupráci s vámi, čtenáři (pokud sem tedy nějací zavítají), přijdu Usmívající se

Září 2015

Optimistou na facebooku

25. září 2015 v 9:23 Články
Poslední dobou si připadám jako cvok - já, kerá měla vždycky osobitý smysl pro humor, teď sdílím kdejaký přiblbý vtípek, lajkuju všechna koťátka, štěňátka, káčátka a vůbec všechna "átka". Ale copak mohu jinak, když vidím tu spoustu pesimismu, která fb zahlcuje?
Ano, drazí facebookoví přátelé, já chápu vaši obavu z přívalu uprchlíků, ani mě nenechává klidnou. Rozumím i tomu, že sdílená starost je poloviční starostí. Ale na druhou stranu, to ji opravdu musíte sdílet padesátkrát za den? Nestačilo by to dejme tomu jednou týdně?
Uprchlická krize ostatně není tím jediným, na co si lidé na fb stěžují. Velkou roli hraje také počasí. Nedávno bylo moc velké horko, teď je zas zima a sychravo. Politici kradou, úředníci jsou nepoctivií. Vytrácí se klasický model rodiny, mládež je nevychovaná, seniorům se nedostává patřičné úcty. Pokldaní v Tescu se tváří jako kyselá prdel... atd. atp...
Já vím, teď mi navrhnete, ať ty příspěvky nečtu. Žádný strach, já to nedělám. Ale co počít s palcovými titulky, které mi chtě nechtě skočí do očí, ledva fb otevřu? Radíte, abych na facebook vůbec nechodila? To se mi nechce, udržuju jeho prostřednictvím kontakt s řadou lidí, které osud zavál do nejrozmanitějších koutů světa. Samozřejmě, je tu možnost vymazat si ty věčné škarohlídy z přátel. Ale ani do toho se mi moc nechce. Znám ty lidi osobně a jsou milí a přátelští. Jistě, mají svoje starosti a jako každý jiný i oni si na ně rádi zanadávají. Sejdu-li se s nimi ale na pivu, většinu času se smějeme a dobře bavíme...
Kde je tedy zakopán pes? Proč mají lidé, kteří jsou v mé společnosti milí a veselí, na fb takový sklon k pesimismu? Myslím,že to bude tím, že sociální síť zapínají, když se cítí osamělí. Dolehnou na ně jejich starosti, pro obveselení otevřou facebook... a, ajta!, je to tady, jedna jobovka za druhou (jejich výčet viz. výše). Přemýšlím, jak s tím bojovat... a jediné, co mě napadá... je sdílet koťátka Nerozhodný