Proč?
Proč jsem se rozhodla založit blog?
Protože mi bylo řečeno, že autor bez vlastních stránek nežije.
Kdo jsem?
Pevně doufám, že žijící autor, rozumějte autor děl literárních, tedy spisovatel.
Co si ode mne můžete přečíst?
Momentálně následující romány:
Román o českém středověkém velmoži panu Záviši z Falkenštejna. V nakladatelství Knižní Klub vyšel už dvakrát. Odkaz je na druhé vydání.
Zemský patron svatý Václav je osobností, kterou známe všichni. Co o ní ale doopravdy víme? Pohrála jsem si s legendami, kronikářskými záznamy i nejnovějšími výsledky archeologického a historického bádání a stvořila... Nu, co jsem stvořila, posoudíte asi nejlépe sami.
Kníže Václav zemřel, ale jeho legenda a jeho dílo žily dál. Paradoxně tím, kdo je rozvíjel, byl Václavův vrah Boleslav.
Můj další literární počin. Podrobnosti o knize, jejím křtu, filmový trailer a ukáky z knihy si můžete prohlédnout dále na blogu.
Pokusy o historické detektivky vydané nakladatelstvím MOBA.
Co ještě sleduji tímhle blogem?
To ještě tak úplně nevím. Ale snad na to, třeba i ve spolupráci s vámi, čtenáři (pokud sem tedy nějací zavítají), přijdu Usmívající se

Červen 2015

ZDISLAV

22. června 2015 v 18:17 Knihy
Historické detektivky jsou teď velmi oblíbené a i já jsem byl vyzvána, abych nějakou "spáchala." Vrhla jsem se do toho s velkou vervou, neboť já se do všeho vrhám s vervou (kdo mě kdy viděl v restauraci Na růžku, ví, o čem je řeč Mrkající), a tak vznikla kniha ZTRACENÝ TEMPLÁŘSKÝ POKLAD a její hrdina bratr Zdislav, bývalý templář, nyní johanita, který si nedokáže odpustit, že se nenechal upálit, že se mu líbí ženské, že... Ne, víc vám nebudu prozrazovat. Chcete-li, přečtěte si o Zdislavových dobrodružstvích sami. A abych vás namlsala, tady je ukázka...

Navzdory tomu, že Nevlas bručel jako sám praotec medvědů, stopa uloupených dobytčat vedla zcela neodchylně do Průhonic. Teprve na dohled výstavné čtverhranné tvrze, stojící na malém, ale příkrém ostrohu, odbočila a ztratila se kdesi za tvrzí, nepochybně v místě, kde měli průhoničtí páni ohrady s dobytkem. Nevlas byl rozhodnut držet se jí jako klíště, ale Průhoničtí mu nedali šanci. Když se kavalkáda jeho jezdců přiblížila ke tvrzi, vyhrnul se ven houf pěšáků, v jehož čele se nesl jediný blahobytně vyhlížející muž na pěkném koni. "Táhneš proti mně s vojskem, pane Nevlasi?" zahalekal.

"Hledám lupiče, kteří se v noci na dnešek zmocnili stáda býků, pane Bohuši," odpověděl mu s vážnou tváří Nevlas.

"Ti býci jsou tady, ale lupiče tu budeš hledat marně," pokračoval v halekání Bohuš. "Ten sedí na říčanském hradě, nebo ještě spíš ve svém pražském paláci."

"Co tím chceš říci?" zbrunátněl Nevlas.

"Jen to, že kdyby mi tvůj vysoce urozený příbuzný zaplatil, co je mi dlužen, nemusel jsem si to brát sám!" zařval Bohuš a pobídl koně, ale nikoliv k Nevlasovi, nýbrž na opačnou stranu.

"Šelmo!" zavyl Nevlas a rozjel se za ním.

"Stůj! Neblázni!" pokoušel se ho zadržet Zdislav.

To už byl ale Bohuš v chumlu svých lidí. Nebyli tak těžce vyzbrojeni jako Nevlas a jeho suita, zato měli sudlice a halapartny, zkrátka háky a sekery na dlouhých ratištích. Ty teď zapřeli spodními konci o zem a hroty zvedli proti Nevlasovi.

"Mizerové!" vykřikl zbrojnoš Mutina a vytasil meč. Byl levák, takže ho tahal opačnou rukou, než je obvyklé. "Na ně, chlapi!" pobízel svoje muže. "Nakopejte těm hadrářům zadek!"

"Dost!" zařval Zdislav, sám vytasil meč a vyrazil jím Mutinovi jeho zbraň z ruky. "Uklidněte se všichni!" hulákal hlasem, který se musel nést snad až k pražským branám.

"Co si to...?" začal otřesený Mutina.

"Jsme tu, abychom pronásledovali lupiče, ne abychom se pouštěli do nesmyslných sousedských půtek," uťal mu jeho slova Zdislav. Pak pobídl Linhartova koně a rozjel se za Nevlasem. "Zadrž, pane Nevlasi!" volal na obrovitého rytíře.

O knihách

22. června 2015 v 17:48 Články
Včera nastal onen slavný den, kdy jsem přepisovala záhlaví. To jest u INVISIBLE jsem smazala slůvko nejnovější a nahradila ho slůvkem další. Mou nejnovější knížkou už totiž nejsou dobrodružství excentrického kapitána Thickeninga. Opustila jsem moře, vrátila se zpět do českých luhů a hájů a do našeho miloučkého zaprděného středověku. Ačkoliv tenhle středověk až tak moc zaprděný nebyl. Po vládě posledních Přemyslovců, což byli panovníci vpravdě evropského formátu, totiž přichází další "světová" dynastie, tedy Lucemburkové. Za vlády toho prvního - Jana se odehrává děj románu ZTRACENÝ TEMPLÁŘSKÝ POKLAD. O něm v článcích před a po tomhle. Tady chci uvést na pravou míru několik jiných skutečností. V záhlaví uvádím, že má první knížka RYTÍŘ ZELENÉ RÚŽE vyšla už dvakrát. To je nepopiratelný fakt. Dvakrát už ovšem vyšly i KNÍŽE VÁCLAV a BOLESLAV, PŘÍBĚH BRATROVRAHA, přičemž ten prvně jmenovaný je už opět beznadějně vyprodán. Jak se bude prodávat ZTRACENÝ TENPLÁŘSKÝ POKLAD, pochopitelně nevím. Doufám ale, že dobře. Už proto, že už je na světě pokračování. V pátek jsem ho odevzdala nakladetelství MOBA a teď čekám, co bude dál.
Nu, a protože nejsem jediný člověk, který píše knihy, stala jsem se také kmotrou. "Kmotřenka" z pera Luboše Y. Koláčka se jmenuje RÁJEM A PEKLEM OBŘÍCH HOR a spolu se mnou jí skvělý start do života přáli také ředitel KRNAPu (to je Krkonošský národní park, kniha je totiž o Krkonoších Mrkající) Jan Hřebačka a můj kamarád a velký vzor Otomar Dvořák. Článek o tom, jak to vypadlo, i s fotkami si můžete prohlédnout zde: http://www.nasepojizeri.cz/semilsko-aktualne/obrazem-krest-knihy-krkonose-rajem-i-peklem-obrich-hor/?aktualitaId=37501

Ztracený temlářský poklad

21. června 2015 v 11:01 Knihy
Určitě to znáte. Sluníčko, prázdniny, česká kotlina... Vy přijedete na hrad, o němž je prokazatelně známo, že byl založen roku 1450. Přesto první věc, kterou vám o něm průvodce sdělí, je, že na něm seděli templáři. Nenápadně připomínáte, že touhle dobou byli templáři dávno zrušeni, navíc, že v Čechách stejně mnoho statků neměli. Načež jste ukřičeni a znemožněni. Samozřejmě, že templáři "jako naoko" v Čechách žádné statky neměli, ale DOOPRAVDY!!! se právě tady po zrušení řádu skrývali (a možná se tu skrývají dodnes a kastelán je jejich velmistr) a ukryli tu svůj ooooobrovský poklad, mimojiné tvořený dvanácti stříbrnými sochami apoštolů a zlatou sochou Krista... proč to aspoň jednou není třeba zlatý prase se smaragdovýma očima a velkýma nahoru obrácenýma zubama ze slonoviny?
Přesto je v Čechách jedna lokalita, která je s templáři zcela jednoznačně spjata. A teď nemyslím Čejkovice Mrkající Je to pražská čtvrť Uhříněves. Ano, slyšíte správně. To je tam, kde to tak nešťastně zalomila Ivetka Bartošová. V Uhříněvsi měli templáři komendu. Vystavěli ji tu někdy koncem třináctého století, určitě v návaznosti na objev stříbra v Kutné Hoře. Komenda na cestě mezi sídelním městem království a jeho pokladnicí je zcela v jejich duchu. Zatímco všude jinde jsou templáři legendou, tady určitě byli. A považte, vůbec nic se tu o nich nevypráví. Náhoda? Nebo promyšlený záměr?
Do Uhříněvsi jezdím k doktorovi, a tak mne napadlo, co sem zasadit děj svého nového románu? Podumala jsem, popátrala v pramenech, popuzdila uzdu fantasii a je to tady: http://shop.mobaknihy.cz/knihy/ztraceny-templarsky-poklad
Vítejte v Uhříněvsi :-)
A tady odkaz pro ty, kdo by si chtěli poslechnout nešťastnou Ivetku: https://www.youtube.com/watch?v=e_za_qgv3N4