Proč?
Proč jsem se rozhodla založit blog?
Protože mi bylo řečeno, že autor bez vlastních stránek nežije.
Kdo jsem?
Pevně doufám, že žijící autor, rozumějte autor děl literárních, tedy spisovatel.
Co si ode mne můžete přečíst?
Momentálně následující romány:
Román o českém středověkém velmoži panu Záviši z Falkenštejna. V nakladatelství Knižní Klub vyšel už dvakrát. Odkaz je na druhé vydání.
Zemský patron svatý Václav je osobností, kterou známe všichni. Co o ní ale doopravdy víme? Pohrála jsem si s legendami, kronikářskými záznamy i nejnovějšími výsledky archeologického a historického bádání a stvořila... Nu, co jsem stvořila, posoudíte asi nejlépe sami.
Kníže Václav zemřel, ale jeho legenda a jeho dílo žily dál. Paradoxně tím, kdo je rozvíjel, byl Václavův vrah Boleslav.
Můj další literární počin. Podrobnosti o knize, jejím křtu, filmový trailer a ukáky z knihy si můžete prohlédnout dále na blogu.
Pokusy o historické detektivky vydané nakladatelstvím MOBA.
Co ještě sleduji tímhle blogem?
To ještě tak úplně nevím. Ale snad na to, třeba i ve spolupráci s vámi, čtenáři (pokud sem tedy nějací zavítají), přijdu Usmívající se

Kamila

28. května 2015 v 21:33 |  Články
Kalendář mi napovídá, že záhy bude mít svátek Kamila. Mám ve svých románech řadu krásných královen, neméně krásných princezen, svůdných nevěstek, protřelých čarodějnic, ale pouze jedinou opravdovou HRDINKU. Jmenuje se - kupodivu :-) - Camilla. Vystupuje v románu Invisible a tady je o ní krátké vyprávění :-)


"Aye, aye, sir!" ječel Matthews. Seběhl ze schodů a přeskakujícím hlasem adolescenta řval na námořníky: "Na můj povel!" a "Za mnou!"

Třaskaly ojedinělé výstřely z "Bessies".

"Pane McKinley, na bodák!" křičel Dick na námořního pěšáka.

"Střelbu ukončííít! Bajonety nasadííít!" hulákal McKinley.

To snad ne, pomyslel si Phil nešťastně. Místo, aby něco dělali, pořádají velké manévry.

V té chvíli ho ohlušil výstřel vypálený v těsné blízkosti. Dick vytáhl bambitku a střílel. Poručík O´Learey se ho chystal napodobit, ale kapitán ho zarazil: "Pane O´Learey! Velíte třetí vlně útočníků! Připravte se!"

O´Learey zasalutoval a seběhl z velitelského můstku. "Na můj povel!" řval na zbylé námořníky. Zírali na něj vytřeštěnýma očima, v jejich čele stál třesoucí se mladík s příliš velkým ohryzkem na hubeném krku. "Za mnou!" zaječel O´Learey hlasem, který připomínal kozí zamečení.

"Musím říct, Camillo," pronesl Dick, zatímco úspornými pohyby nabíjel bambitku, "že pan Walters je vážně dobrý."

Camilla neříkala nic. Také ona zvedla svoji hrůzostrašně vypadající zbraň a vystřelila z ní do oblaku kouře, zdvíhajícího se nad palubou Revenge.

Phil si nemohl nevzpomenout na vlastní rozpaky, když měl na Fuerteventuře střílet na lidské terče. Dcera ďábla Carfaxe jimi zjevně netrpěla.



Luke Walters klel v duchu jako špaček. Uhýbal ranám, zasazoval vlastní, vrhal se stranou. Klopýtal v klubcích zpřetrhaných lan, zakopával o trosky hlavního stěžně. Navzdory tomu všemu se mu dařilo přehlížet situaci, křičet rozkazy... Viděl, že si nevede špatně. Ale dobře také ne. Thickening proti němu poslal takřka všechno, co měl na lodi. Lodníky i námořní pěšáky. Bili se v jednom chumlu s jeho muži. Staří vlci Carmichaela Carfaxe kladli fantastický odpor. Quebriacovi Francouzi jim byli zdatnými sekundanty. Co to ale bylo všechno platné, když krok za krokem, jednu kluzkou krvavou šmouhu na rozstřílené palubě za druhou, ustupovali? Další a další muži padali k zemi, rozstřílení bambitkami nebo ručnicemi "Brown Bess", probodaní a rozsekaní bajonety a tesáky.

"Kupředu! Za Jeho Veličensto a Anglii!" volal mladý tmavovlasý důstojník. "Donnahue, nakopejte jim prdel i za Hardyho!" Natáhl ruku s bambitkou a vystřelil po Quebriacovi, který se na druhé straně lodi pokoušel oddělat pubertálního kadeta. Francouz rozhodil rukama do všech světových stran a přepadl přes pažení. "Pozor, O´Learey," volal střelec na dalšího z Thickeningových důstojníků, "z jihojihozápadu!"

O´Learey se otočil právě včas, aby spatřil skupinku zatvrzelých pirátů, jak oběhla ruiny zhrouceného stěžně a chystá se mu vpadnout do zad. "Za vámi!" začal hulákat na svoje muže.

"Downsi," vydechl Luke do ucha svému bocmanovi, "dostaňte támhle toho oficíra!" Ukázal na tmavovlasého mladíka.

"Toho panáka ve velký uniformě?" ujistil se Downs. Sáhl po noži a rozpřáhl se.

Čepel zasvištěla vzduchem. Půl libry kalené oceli prolétlo nad palubou, minulo potýkající se muže a s neomylnou přesností se zabodlo do límce uniformy zesnulého poručíka Flanaghana. Vězet v onom límci krk pana Flanaghana, už by si jeho vlastník cpal v posledním vzepětí pudu sebezáchovy prsty do krční tepny. Thomas Chairman jenom trhnul hlavou. Po krku mu stékal pramínek krve. Příčina toho pramínku stála na opačné straně lodi a třeštila na něj krhavé oči. Thomas Chairman sevřel jílec kordu a vykročil.

"Nebudete střílet?" dotazoval se Phil Weinworth svého bratra a lásky.

"Až budeme něco vidět," odbyl ho Dick. Nad nepřátelskou lodí se zdvíhala mračna spáleného střelného prachu. Smrad štípal do nosu, kouř oslepoval a nutil k pláči. Občas probleskl plamínek od vypálené rány, ale lidí, kteří stihli nabít, ubývalo. Mnohem víc se bojovalo na blízko, tesáky, kordy a bajonety.

"Donnahue," řval Thomas Chairman na svalnatého lodníka, "za mnou!"

"Ano, pane!" zařval svalovec a rameno na rameni si s Chairmanem razili cestu.

Během krátké chvíle byli u Walterse a Downse. Tady ale narazili na kladivo a kovadlinu. Pirátský kapitán a jeho bocman byli jako stroj skotského vynálezce Jamese Watta. Téměř se nepohybovali a přesto kosili všechno živé kolem sebe s pozoruhodnou úsporností.

Chairman s Donnahuem se na ně vrhli, ale velmi záhy ustupovali před smrští ran, rádi, že se stačí krýt. Na to nabít pistoli nebylo kdy. Světlovlasý, hezký Walters a jeho škaredý, šilhavý bocman se na sebe podívali a vyrazili do protiútoku.

"Nakopem jim prdel i za Hardyho!" zavyl Donnahue a vrhl se dopředu. Thomas, jehož pálila svírající se rána na krku, na okamžik zaváhal. Onen okamžik stačil na to, aby lodník Donnahue vytřeštil oči ve chvíli, kdy mu čepel pana Downse pronikla do břicha, zatímco ostří pana Walterse krylo jeho ránu. Thomas na Walterse zaútočil ze strany, ale pirát dokázal jeho ránu krýt. Další úder odrazil Chairmanův kord stranou. Miloval jsem vás, Ann, pomyslel si Thomas, přivedl vás do neštěstí a nechal v něm.... Padl na zem a stihl se odkulit před další Waltersovou ránou.

Pak se oblaka nad palubou HMS Revenge zvedla a umožnila všem, kteří dosud drželi nabité zbraně, aby pálili. Pirátský kapitán i jeho nohsled padli k zemi, na klopách ukradených uniforem jim vykvetly krvavě rudé květy.



"Zabila jsem Lukea Walterse," opakovala Camilla, upustila pistoli a roztřásla se jako osika.

"Aniž bych chtěl zpochybňovat vaše zásluhy, Camillo," řekl Dick Thickening a přistoupil k ní, "myslím, že to byli spíš vojáci pana McKinleyho." Vzal Camillu do náruče a přitáhl si ji k sobě. "To bude dobré," uklidňoval ji.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama