Proč?
Proč jsem se rozhodla založit blog?
Protože mi bylo řečeno, že autor bez vlastních stránek nežije.
Kdo jsem?
Pevně doufám, že žijící autor, rozumějte autor děl literárních, tedy spisovatel.
Co si ode mne můžete přečíst?
Momentálně následující romány:
Román o českém středověkém velmoži panu Záviši z Falkenštejna. V nakladatelství Knižní Klub vyšel už dvakrát. Odkaz je na druhé vydání.
Zemský patron svatý Václav je osobností, kterou známe všichni. Co o ní ale doopravdy víme? Pohrála jsem si s legendami, kronikářskými záznamy i nejnovějšími výsledky archeologického a historického bádání a stvořila... Nu, co jsem stvořila, posoudíte asi nejlépe sami.
Kníže Václav zemřel, ale jeho legenda a jeho dílo žily dál. Paradoxně tím, kdo je rozvíjel, byl Václavův vrah Boleslav.
Můj další literární počin. Podrobnosti o knize, jejím křtu, filmový trailer a ukáky z knihy si můžete prohlédnout dále na blogu.
Pokusy o historické detektivky vydané nakladatelstvím MOBA.
Co ještě sleduji tímhle blogem?
To ještě tak úplně nevím. Ale snad na to, třeba i ve spolupráci s vámi, čtenáři (pokud sem tedy nějací zavítají), přijdu Usmívající se

Průůů(ser)jezd

30. dubna 2015 v 15:29 |  Události
Jak jsem anoncovala v předchozím článku, pořádal můj bratr 29.4., tj. včera, cykloorientační závod PrúJezd. Akce to měla být veliká. A taky byla!
Bolek pro jistotu den předem onemocněl a Luboš se nezištně nabídl, že o něj bude pečovat. Povinnost hájit barvy naší rodiny tak připadla mně. Bylo toho ostatně víc, co m(n)ě ten den při/přepadlo. Takže když jsem přijela na akci a zjistila, že nemůžu otevřít kufr od auta, v němž mám kolo (nerozložené), ani mě to nepřekvapilo. Otec mi nenápadně nadhazoval, zde nechci od závodu odstoupit. Patrně si říkal, že jasnějšího znamení, že zaručeně spadnu do Botiče, se mi dostat nemůže. Leč zabejčila jsem se. Kolo z auta vyrvala dveřmi - zkuste si někdy vytáhnout nerozložené kolo dveřmi osobáku, popř. ho v tom osobáku-sedanu rozložit - a vyrazila na trať.
Přihlášených bylo víc než dost, z toho 77 členů pražské MTBO ligy, včetně nějakých téměř (úplně) profíků. A mezi nimi já na svém předpotopním kole a s fyzičkou starobního důchodce. No, dobře, bylo nás tam takových zoufalců víc, byť moji fyzičku asi neměl nikdo Nerozhodný Zato se kupodivu našli i horší orientační antitalenti. Já překvapivě minula pouze jedinou kontrolu a ani do toho Botiče jsem nakonec nespadla. Pravda, některé kopce jsem musela tlačit i dolů a v jednu chvíli jsem dokonce kolo pustila, ať jede samospádem, a já se opatrně spouštěla za ním. Nakonec jsem si jen poškodila šlapku a šťastně dojela s asi dvouapůlhodinou ztrátou na vedoucícho jezdce Rozpačitý
Čest a sláva Petru Maturovi, který mě přišel na místo podpořit a na moji počest vypil několik piv v restuarci U Štítu.
Závěr? Dnes nemohu chodit, zato se nadýmám pýchou, že jsem to zvládla. A ani tomu vítězovi nezávidím.... ha ha... vyhrál totiž moje knihy S vyplazeným jazykem
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 zuzana koubkova zuzana koubkova | E-mail | Web | 1. května 2015 v 9:49 | Reagovat

Zjišťuji, že jsem se zbytečně podcenila - má ztráta na vítěze, jehož jméno Kládin mi opravdu evokuje něco úplně jiného než cyklistiku :-), nebyla dvě a půl hodiny, ale pouhá hodina a třičtvrtě. A mohlo to být ještě lepší, nebýt zlé báby s motyčkou, jež na mě, poté co jsem si zkrátila cestu přes její trávníček, křičela, že mám jezdit po "cyglostezce."

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama