Proč?
Proč jsem se rozhodla založit blog?
Protože mi bylo řečeno, že autor bez vlastních stránek nežije.
Kdo jsem?
Pevně doufám, že žijící autor, rozumějte autor děl literárních, tedy spisovatel.
Co si ode mne můžete přečíst?
Momentálně následující romány:
Román o českém středověkém velmoži panu Záviši z Falkenštejna. V nakladatelství Knižní Klub vyšel už dvakrát. Odkaz je na druhé vydání.
Zemský patron svatý Václav je osobností, kterou známe všichni. Co o ní ale doopravdy víme? Pohrála jsem si s legendami, kronikářskými záznamy i nejnovějšími výsledky archeologického a historického bádání a stvořila... Nu, co jsem stvořila, posoudíte asi nejlépe sami.
Kníže Václav zemřel, ale jeho legenda a jeho dílo žily dál. Paradoxně tím, kdo je rozvíjel, byl Václavův vrah Boleslav.
Můj další literární počin. Podrobnosti o knize, jejím křtu, filmový trailer a ukáky z knihy si můžete prohlédnout dále na blogu.
Pokusy o historické detektivky vydané nakladatelstvím MOBA.
Co ještě sleduji tímhle blogem?
To ještě tak úplně nevím. Ale snad na to, třeba i ve spolupráci s vámi, čtenáři (pokud sem tedy nějací zavítají), přijdu Usmívající se

PLATONICKÁ LÁSKA

3. října 2014 v 10:05 |  Články
S platonickou láskou mám rozsáhlé zkušenosti. Jako děcko jsem co chvíli milovala nějakou filmovou nebo literární postavu. A vlastně mi to vydrželo donedávna. Ano, ano... všichni moji blízcí si jistě vzpomenou na šílenství zvané Sevie... Rozpačitý
Potíž nastala, když se objektem mé platonické lásky stal živý člověk. Stalo se mi to dvakrát. Poprvé na gymnáziu, kde jsem zahořela pro toho nejošklivějšího profesora, co tam byl. Měl prořídlé vlasy, brýle a předkus, který se pokoušel maskovat chabým plnovousem. Strašlivě jsem ho milovala, psala mu romantické básničky a neustále o něm mluvila. Všichni moji spolužáci o mé vášni věděli a nejrůznějšími způsoby ho naháněli, zvali ho, aby jim soudcoval volejbalový turnaj, ačkoliv nebyl tělocvikář, jen abych se mohla kochat jeho přítomností. Bohužel, pak se něco pokazilo, z platonické lásky byla náhle neplatonická. A když si mě chtěl dotyčný po dvou letech vzít za ženu a já řekla: "NE. Ještě musím dostudovat.", bylo po lásce.
Na svou další velkou platonickou lásku jsem si počkala dvacet let. Mezitím mě potkala řada více či méně (ale spíš více!)neúspěšných vztahů, až jsem na muže zcela rezignovala a dospěla k názoru, že už to dožiji s tím Seviem a jemu podobnými. A právě v té době se mi začal líbit jeden skladník na letišti. On skladník, já paní inženýrka. Bylo jasné, že z toho nemůže vůbec nic být, a já si to právě tak přála. Pro jistotu jsem na něj vůbec nemluvila, a když mluvil on na mě, vypínala jsem uši, aby mi nějakými blbými řečmi nepokazil to úžasné mužné kouzlo, jímž na mě působil. Mno... asi už tušíte, jak to dopadlo. Jednou jsem ty uši zapla a byla ruka v rukávě Usmívající se
Takže na platonické lásky prosím vás POZOR!!! Minimálně v mém případě mají silnou tendenci přecházet v neplatonické. Vlastně mohu být ráda, že na mě odněkud z topení (krb nemám) nevyskočil ten Sevie...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Gianna Gianna | 13. října 2014 v 16:47 | Reagovat

Protože jsem ještě v práci a nemohla jsem se chechtat nahlas, málem jsem se za svým monitorem udusila. Obě zmiňované platonické lásky mám totiž v živé paměti! ;-)))

2 zuzana koubkova zuzana koubkova | Web | 15. října 2014 v 22:52 | Reagovat

Jejda! Proti udušení by mohla fungovat stříbrná trubička zavedená do krku viz. naše další platonická láska :-)

3 aly aly | Web | 26. listopadu 2014 v 23:16 | Reagovat

Platonická láska... No buď/te (Upřímně nevím jestli mám vykat, nebo tykat. S přihlédnutím k mému věku--15 let--- a k tomu, že mluvím k opravdovému spisovateli) ráda, že nejsi/te v mé kůži.
U mě je platonických lásek tolik, počínaje Legolasem (Pán prstenů) v mých pěti a končívaje Deanem Winchesterem (Supernatural)

(Značka: "Nemohla mě ta puberta minout?") :)

4 zuzana koubkova zuzana koubkova | E-mail | Web | 13. prosince 2014 v 1:01 | Reagovat

:-))) Já to zcela chápu. V mé době, tedy karbon apod., jsem milovala Sandokana, Geoffreye z Angeliky... pak jsem naštěstí objevila historii a s ní historické postavy. Takovému svatému Václavovi je pořád 27 a mně, narozené víc než 1000 let po něm, už 41...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama