Proč?
Proč jsem se rozhodla založit blog?
Protože mi bylo řečeno, že autor bez vlastních stránek nežije.
Kdo jsem?
Pevně doufám, že žijící autor, rozumějte autor děl literárních, tedy spisovatel.
Co si ode mne můžete přečíst?
Momentálně následující romány:
Román o českém středověkém velmoži panu Záviši z Falkenštejna. V nakladatelství Knižní Klub vyšel už dvakrát. Odkaz je na druhé vydání.
Zemský patron svatý Václav je osobností, kterou známe všichni. Co o ní ale doopravdy víme? Pohrála jsem si s legendami, kronikářskými záznamy i nejnovějšími výsledky archeologického a historického bádání a stvořila... Nu, co jsem stvořila, posoudíte asi nejlépe sami.
Kníže Václav zemřel, ale jeho legenda a jeho dílo žily dál. Paradoxně tím, kdo je rozvíjel, byl Václavův vrah Boleslav.
Můj další literární počin. Podrobnosti o knize, jejím křtu, filmový trailer a ukáky z knihy si můžete prohlédnout dále na blogu.
Pokusy o historické detektivky vydané nakladatelstvím MOBA.
Co ještě sleduji tímhle blogem?
To ještě tak úplně nevím. Ale snad na to, třeba i ve spolupráci s vámi, čtenáři (pokud sem tedy nějací zavítají), přijdu Usmívající se

Říjen 2014

Přemysl Čech a Raven ve 2 deci

21. října 2014 v 11:04 Články
Že je strašnická vinotéka 2 deci mým oblíbeným lovištěm, o tom není, myslím, pochyb. Tuto neděli jsem tam ale nevyrazila pouze za dobrým mokem, nýbrž také za kulturou. Její majitel Dan Sklenář totiž pořádal další autorské čtení svých "štamgastů". Hostem toho prvního byl před časem pan Ilja Kučera ml., rozhlasový redaktor a autor roztomilé vzpomínkové knížečky Takový sníh už nepadá https://www.kosmas.cz/knihy/188882/takovy-snih-uz-nepada/ Knihu jsem tu již doporučovala a dovolím si ji doporučit znovu. Je zkrátka dobrá Usmívající se
Druhé čtení ovládla - jak jinak? - moje maličkost. Hostem toho třetí, posledního, byl tentokrát pro změnu televizní redaktor pan Přemysl Čech. Jste-li diváky (já po hříchu nikoliv) politických a ekonomických diskuzí, bude vám jeho tvář bezpochyby známá. Tentokrát ale nešlo o politiku. Přemek Čech je totiž také velkým milovníkem Šumavy a právě o ní, jejích zajímavých místech a také o pozoruhodných osobnostech, s nimiž se na ní setkal, je kniha Trefen šumavským genem http://www.bux.cz/knihy/165157-trefen-sumavskym-genem.html
Spolu s Přemkem Čechem byl hostem večera také bratr Iljy Kučery hudebník Vladimír, přezdívaný Raven, který nám zahrál a zazpíval. U jeho písničky Sedmilhář mi - nekecám - vstoupily slzy do očí.
Ilja mi naopak mimořádně zalichotil, když přiznal, že byl mou knihou Invisible stržen tak, že v ní ležel do čtyř do rána a v sedm pak nemohl, leč musel Zamračený, vstát Usmívající se.
A nakonec jedna dobrá zpráva, při níž vám slzy do očí jistě nevstoupí, ba právě naopak! Navzdory všem negativním předpovědím v médiích svatomartinské víno prý bude! A bude znamenité! Média nemáte bárt vážně.

Pokud jste četli

9. října 2014 v 21:08 Články
můj předchozí článěk, možná se ptáte, kdo je Sevie...

PLATONICKÁ LÁSKA

3. října 2014 v 10:05 Články
S platonickou láskou mám rozsáhlé zkušenosti. Jako děcko jsem co chvíli milovala nějakou filmovou nebo literární postavu. A vlastně mi to vydrželo donedávna. Ano, ano... všichni moji blízcí si jistě vzpomenou na šílenství zvané Sevie... Rozpačitý
Potíž nastala, když se objektem mé platonické lásky stal živý člověk. Stalo se mi to dvakrát. Poprvé na gymnáziu, kde jsem zahořela pro toho nejošklivějšího profesora, co tam byl. Měl prořídlé vlasy, brýle a předkus, který se pokoušel maskovat chabým plnovousem. Strašlivě jsem ho milovala, psala mu romantické básničky a neustále o něm mluvila. Všichni moji spolužáci o mé vášni věděli a nejrůznějšími způsoby ho naháněli, zvali ho, aby jim soudcoval volejbalový turnaj, ačkoliv nebyl tělocvikář, jen abych se mohla kochat jeho přítomností. Bohužel, pak se něco pokazilo, z platonické lásky byla náhle neplatonická. A když si mě chtěl dotyčný po dvou letech vzít za ženu a já řekla: "NE. Ještě musím dostudovat.", bylo po lásce.
Na svou další velkou platonickou lásku jsem si počkala dvacet let. Mezitím mě potkala řada více či méně (ale spíš více!)neúspěšných vztahů, až jsem na muže zcela rezignovala a dospěla k názoru, že už to dožiji s tím Seviem a jemu podobnými. A právě v té době se mi začal líbit jeden skladník na letišti. On skladník, já paní inženýrka. Bylo jasné, že z toho nemůže vůbec nic být, a já si to právě tak přála. Pro jistotu jsem na něj vůbec nemluvila, a když mluvil on na mě, vypínala jsem uši, aby mi nějakými blbými řečmi nepokazil to úžasné mužné kouzlo, jímž na mě působil. Mno... asi už tušíte, jak to dopadlo. Jednou jsem ty uši zapla a byla ruka v rukávě Usmívající se
Takže na platonické lásky prosím vás POZOR!!! Minimálně v mém případě mají silnou tendenci přecházet v neplatonické. Vlastně mohu být ráda, že na mě odněkud z topení (krb nemám) nevyskočil ten Sevie...

Hektičtější než hektický

2. října 2014 v 11:04 Články
Ve svém posledním článku jsem napsala, že mě po líných prázdninách očekává hektický podzim. Nu, měla jsem pravdu. Možná je ten podzim ještě hektičtější, než jsem čekala. Vedle natáčení se studiem J.O.P., jehož další díl se plánuje na tehto víkend a jehož první filmy můžete shlédnout na nové televizní stanici KINOSVĚT TV http://www.kinosvet.tv/ , jsem se také projela, resp. proletěla do Lotyšska. Tentokrát to ale nebylo za záhadami, nýbrž docela suše služebně Nerozhodný
Minulý týden jsem byla poprvé v životě!!! kmotřičkou. Tím šťastným "dítkem", jemuž se dostalo mého patronátu, je kniha Otomara Dvořáka Podbrdskou krajinou Rokycanska a Zbirožska http://otomar-knihy.webnode.cz/products/podbrdskou-krajinou-rokycanska-a-zbirozska/ Křtilo nás ji víc, kromě mé maličkosti také ředitelka rokycanského muzea paní Šandová a známý publicista a autor literatury faktu Jan A. Novák. Sponzorem byl Bohemia Sekt, takže si asi dovedete představit, jak to dopadlo Mrkající
S těmi kulturním akcemi jsem to minulý týden vůbec přeháněla. Ledva vyprchaly bublinky, už jsem se hnala na vernisáž výstavy malíře Karla Horáčka http://www.khmalir.cz/ Konala se v louňovickém zámku v rámci letošních svatováclavských slavností a nebýt mocné konkurence stánku s pivem, asi bych si nějaký obraz i koupila.
Teprve včerejšek nastolil poněkud klidnější atmosféru - v krásné kavárničce Káva Nova jsme užaslému publiku představili film Blaník, taktéž z produkce J.O.P. studia. Posezení v kavárně bylo natolik příjemné, že jsme se ho s "jopáky" rozhodli záhy zopakovat.
Nu, a co dál??? Psát, psát a psát... Má historická detektivka volá po dokončení.