Proč?
Proč jsem se rozhodla založit blog?
Protože mi bylo řečeno, že autor bez vlastních stránek nežije.
Kdo jsem?
Pevně doufám, že žijící autor, rozumějte autor děl literárních, tedy spisovatel.
Co si ode mne můžete přečíst?
Momentálně následující romány:
Román o českém středověkém velmoži panu Záviši z Falkenštejna. V nakladatelství Knižní Klub vyšel už dvakrát. Odkaz je na druhé vydání.
Zemský patron svatý Václav je osobností, kterou známe všichni. Co o ní ale doopravdy víme? Pohrála jsem si s legendami, kronikářskými záznamy i nejnovějšími výsledky archeologického a historického bádání a stvořila... Nu, co jsem stvořila, posoudíte asi nejlépe sami.
Kníže Václav zemřel, ale jeho legenda a jeho dílo žily dál. Paradoxně tím, kdo je rozvíjel, byl Václavův vrah Boleslav.
Můj další literární počin. Podrobnosti o knize, jejím křtu, filmový trailer a ukáky z knihy si můžete prohlédnout dále na blogu.
Pokusy o historické detektivky vydané nakladatelstvím MOBA.
Co ještě sleduji tímhle blogem?
To ještě tak úplně nevím. Ale snad na to, třeba i ve spolupráci s vámi, čtenáři (pokud sem tedy nějací zavítají), přijdu Usmívající se

Květen 2014

NOC HRÚZY V DOMĚ DUCHÚ

11. května 2014 v 18:47 Události

Jak možná někteří z vás vědí, oslavila jsem včera, tj. 10.5., čtyřicáté první narozeniny. A že to byla oslava vskutku mimořádná, tak o tom se můžete přesvědčit nyní. Začalo to smskou od mé tety, která - jak opět někdo z vás zřejmě ví - bydlí v tomtéž domě jako já. Psala cosi o tom, že prožila noc hrůzy v domě duchů, že ji rušilo šoupání židlí a vyražená větračka ve dveřích. Všechno zkrátka nasvědčovalo tomu, že se náš dům stal působištěm tzv. Poltergeista, neboli šramotivého ducha. Bohužel, při podrobnější prozkoumání vyšlo najevo, že Poltergeist zase nebyl až tak duchovitý. Odšramotil totiž i s mým jízdním kolem!

Šetření na místě činu nepřineslo žádné výsledky. Dveře nebyly poškozené, pouze vyháknuté, kolu táhlo na jedenáctý rok a veškerá dokumentace k němu byla dávno ta tam. Policie České republiky nám doporučila pustit celou věc k vodě. Jediný výsledek? K smrti vystrašená tetička a ukradené kolo!

V hrubě nedobrém rozpoložení jsem odpoledne vyrazila do vlašimského parku, abych tam v místní zahradní hospůdce u Znosimské brány přišla na jiné myšlenky. A že se mi to opravdu podařilo!

V hospůdce je totiž mimojiné také jukebox a v něm... několik nahrávek od poněkud, no, poněkud?, kontroverzní skupiny Elektrick Mann. Pokud skupinu neznáte, můžete si to, co se v sobotu odpoledne linulo vlašimským parkem a děsilo seniory, psy, rodinky s dětmi, chuligány, prasáky, ptactvo a zvěř, poslechnout zde: https://www.youtube.com/watch?v=ApL2t1C2H2w Příliš vám to ale nedoporučuji. Píseň je opravdu, ale opravdu!!!, dosti specifická. Přesto jsem ji - a vskutku nevím, proč - pustila.

Hospoda se v tu ránu vylidnila, zbyli jen členové mojí rodiny, kteří se, tu méně, tu více, úspěšně, pokoušeli tvářit, že podobné věci jsou v sobotu odpoledne na dohled dětského hřiště zcela v pořádku.

No, a to je tak všechno. Nic dalšího už mě včera nepotkalo. Díky, Bože, díky...