Proč?
Proč jsem se rozhodla založit blog?
Protože mi bylo řečeno, že autor bez vlastních stránek nežije.
Kdo jsem?
Pevně doufám, že žijící autor, rozumějte autor děl literárních, tedy spisovatel.
Co si ode mne můžete přečíst?
Momentálně následující romány:
Román o českém středověkém velmoži panu Záviši z Falkenštejna. V nakladatelství Knižní Klub vyšel už dvakrát. Odkaz je na druhé vydání.
Zemský patron svatý Václav je osobností, kterou známe všichni. Co o ní ale doopravdy víme? Pohrála jsem si s legendami, kronikářskými záznamy i nejnovějšími výsledky archeologického a historického bádání a stvořila... Nu, co jsem stvořila, posoudíte asi nejlépe sami.
Kníže Václav zemřel, ale jeho legenda a jeho dílo žily dál. Paradoxně tím, kdo je rozvíjel, byl Václavův vrah Boleslav.
Můj další literární počin. Podrobnosti o knize, jejím křtu, filmový trailer a ukáky z knihy si můžete prohlédnout dále na blogu.
Pokusy o historické detektivky vydané nakladatelstvím MOBA.
Co ještě sleduji tímhle blogem?
To ještě tak úplně nevím. Ale snad na to, třeba i ve spolupráci s vámi, čtenáři (pokud sem tedy nějací zavítají), přijdu Usmívající se

Dopis od spokojené čtenářky!!!

14. dubna 2014 v 18:14 |  Články
Jsem sice od přírody skromný člověk a vychloubání je mi cizí Mrkající, ale o tohle se s vámi musím podělit. Dopis od paní učitelky, v jejíž třídě ve Vodňanech (viz. moje předchozí články) jsem besedovala.

DOBRÝ DEN, SNAD SI JEŠTĚ VZPOMÍNÁTE NA BESEDU NA ZŠ BAVOROVSKÁ VE VODŇANECH? Já tedy ano, stejně tak moji žáci. Zapůsobila jste na nás velmi příjemným dojmem. Nehrané, veselé, upřímné.
Já jsem o víkendu dočetla Rytíře zelené růže. Musím říct, že mě ta kniha opravdu upoutala. Sama od sebe bych si ji nevybrala kvůli tématu. Vzrušení a negativních pocitů mám dost okolo sebe a tento příběh je sám od sebe srdcervoucí. Vzpomínám si, jak jsem kdysi četla coby novinový příběh na pokračování zřejmě Mařánka, a moc veselé to nebylo. Jaký div, že letos v létě na Hluboké budou hrát romantickou komedii o Závišovi a Kunhutě! Když se čtenář postaví na Pokutní louku, může si stokrát opakovat, že se ta exekuce neodehrála přesně tady, přesto to místo působí neblaze.
Když jsem si Rytíře půjčovala, vlastně jsem se s tou knihou chtěla jen povrchně seznámit. Už úvod mi to ale nedopřál. Scéna Závišova příjezdu do Prahy a jeho zatčení byla natolik poutavá, že jsem se posléze nedokázala odtrhnout. A samotný popis Záviše! Bylo od počátku jasné, že cokoli vyvede, vše je mu předem odpuštěno - tedy mezi námi holkami. I kdybych všechno zapomněla, budu si pamatovat husté a dlouhé vlasy, za které by nejedna z žen dala pět let života. Hezký jazyk - třeba pojem zlopamátná bitva. Naznačování, o co by čtenář přišel, kdyby nedočetl až do konce / ...Půtou z Dubé, mladíkem vysokým a urostlým stejně jako jeho otec Hynek. Závišův nemilovaný, ale vítaný spojenec z roku 1283./ Popis prchajícího biskupa Tobiáše... Prostě úvod, jak má být. Napadá mě, že píšete o středověku docela drsně, ale přitom s velmi vítaným humorným nadhledem. Snad není jediná stránka, kde by nebylo nad čím se pousmát.
Nebo věčné škádlení mužů navzájem i mužů a žen! Zajímalo by mě, jestli to tak opravdu mohlo být /Adleta, Eliška z Krumlova.../. Každopádně je to vždy milé vytržení z vážných až tragických dějů. Třeba str.347 - "Proč by ostatně Hynkovi říkal, že po matce jeho Půta není. Při vší úctě, kterou pán z Dubé ke své zemřelé choti chová, by si ani sám určitě nemyslel, že se někdy ožírala jako prase nebo dokonce močila do kašen!! Hudebně bych to přirovnala ke skupině Gothart v jejich "středověkých" dobách - poučenost, profesionalita, zároveň zábavnost a nenuda...
Zmínila jste se, že se Vám často nelíbilo literární líčení bitev. Kvůli bitvám já tedy rozhodně knihu neotevírám, odpuzují mě i ve filmech. /Zachraňte vojína Ryana - při scéně vyloďování v Normandii jsem se zapíchla očima do jednoho bodu bezpečnostního osvětlení v kině a tam jsem setrvala dost dlouho./ Ve Vaší knize je výjimka. Dobývání tvrze Oty ze Skrzmezi se mi líbilo. Bylo to dovedeno až do konce, včetně příběhu děvčete s temně rudými vlasy. Nebo jinde detailní popis použití obléhacího berana. Či přímo vizuální i čichový popis, jak vypadalo vojenské ležení po nějaké době.
V závěru knihy pokračování úvodní kapitoly. I tam mě něco překvapilo - jak byl Záviš sťat až poté, co se na hradbách objevila bílá vlajka. Rozhodně dobře vymyšleno. Člověk o tom musí chtě nechtě rozvažovat a dospět k závěru, že nihil novi sub sole. A kdyby to tak nebylo - to už asi nezjistíme. Budeme tomu věřit takto.
Musím se pochlubit. Kvůli Závišovi jsem se pohádala s nejstarším synem /28/. Během roční práce na Novém Zélandu se při nudné manuální činnosti zabavoval poslechem nahrávek Toulek naší minulostí. Záviš mu z toho vyšel černěji než Vám - a mně, neboť jste mě přesvědčila. Vůbec nelitoval jeho smrti, považte!
Omlouvám se za obšírnost, ale neuměla jsem to říci stručněji, aby to při tom nevyznělo jen jako balast. Prostě se budu pídit po dalších Vašich knihách a ráda si je přečtu. Přeju Vám hodně sil a odvahy k dobrodružství zvanému literatura.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama