Proč?
Proč jsem se rozhodla založit blog?
Protože mi bylo řečeno, že autor bez vlastních stránek nežije.
Kdo jsem?
Pevně doufám, že žijící autor, rozumějte autor děl literárních, tedy spisovatel.
Co si ode mne můžete přečíst?
Momentálně následující romány:
Román o českém středověkém velmoži panu Záviši z Falkenštejna. V nakladatelství Knižní Klub vyšel už dvakrát. Odkaz je na druhé vydání.
Zemský patron svatý Václav je osobností, kterou známe všichni. Co o ní ale doopravdy víme? Pohrála jsem si s legendami, kronikářskými záznamy i nejnovějšími výsledky archeologického a historického bádání a stvořila... Nu, co jsem stvořila, posoudíte asi nejlépe sami.
Kníže Václav zemřel, ale jeho legenda a jeho dílo žily dál. Paradoxně tím, kdo je rozvíjel, byl Václavův vrah Boleslav.
Můj další literární počin. Podrobnosti o knize, jejím křtu, filmový trailer a ukáky z knihy si můžete prohlédnout dále na blogu.
Pokusy o historické detektivky vydané nakladatelstvím MOBA.
Co ještě sleduji tímhle blogem?
To ještě tak úplně nevím. Ale snad na to, třeba i ve spolupráci s vámi, čtenáři (pokud sem tedy nějací zavítají), přijdu Usmívající se

Prosinec 2013

VÁNOČNÍ POVÍDKA

18. prosince 2013 v 14:40 Povídky
Z kanálů stoupala pára, takže to vypadalo, jako by Bláža projížděla okolo jakýchsi sopouchů. Do svítání zbývala dobře hodina, ale ulice byly plné lidí. Chodci přebíhali po přechodech i mimo ně. Cpali se do autobusů. Autobusy se cpaly do zastávek, a pak z nich zase vyjížděly. Auta houkala. Panovala nervozita a zmatek, ale Bláže to nevadilo. Trpělivě popojížděla za hranatým prostředkem hromadné městské dopravy. "Aspoň mám dost času promyslet si, o čem bude moje vánoční povídka," říkala si sama pro sebe.
Vánoční povídku psala pro svoje přátele každý rok. Letos by se s ní navíc mohla přihlásit do soutěže na blog.cz. Pár soutěžních povídek už četla. Většinou byly o vůni cukroví a cinkání vánočních zvonečků. Občas se někdo pokusil šokovat nemocničním prostředím, nebo psychopatickým otčímem. Ale pořád to nebylo ono. Bláža chtěla napsat úplně jinou povídku.
Jedna z jejích vánočních povídek byla o sirotcích, kteří zůstanou na Štědrý večer docela sami v prázdné a studené chaloupce. Nezemřou ale hlady a zimou a neodejdou do nebe k andělům. Vyzbrojí se sekerami a vidlemi a zavítají do blízkého bohatého selského stavení. Povraždí chasu, hospodáře přibijí na vrata, snědí a vypijí, co mohou. Ten zbytek si naloží na kárky a vozíky a zvesela se vracejí nocí, osvětlenou betlémskými hvězdami a hořícím hospodářstvím.
V jiné vánoční povídce přivedla Blažena na scénu lovce upírů, taktéž upíra, který v závěru povídky svému zákazníkovi, venkovskému knězi, ukopne hlavu. Upíři byli vůbec vděčné vánoční téma. Jednoho konfrontovala Bláža s dobrým králem Václavem, byla to ale konfrontace neobvyklá a pro upíra kromobyčej nepříjemná.
Upíři byli zajímavým tématem ovšem pouze donedávna. V okamžiku, kdy se jejich kápem stal namísto krutého transylvánského hraběte unylý mládenec jménem Patyzon, ztratili svoji vejšku. "Ne, upíři to nebudou," rozhodla Bláža. Přemýšlela, kdo ještě by mohl být ztělesněním zla a ďábelskosti, a napadl ji esesák. O jednom už psala a byly to docela úspěšné sadomasochistické povídky. Možná, kdyby využila kontrastu mezi vymydlenou árijskou rodinkou, zpívající "Stille nacht", a ukrutnostmi, jichž se dopouští její papínek… Jen, aby z toho nebyl psychopatický otčím.
Dýmající sopouchy kanálů zůstaly za ní, to se Bláža konečně vymotala z uliček vnitřního města a najela na městský okruh. Sešlápla plyn k podlaze a frčela do práce. I když práce? Možná by se mnohem lépe hodilo slovo "zaměstnaní." Protože co je to za práci cpát data do počítače? Ta pravá práce ji čeká až odpoledne doma. Okna už má umytá, ale ještě musí vyprat záclony. Ubrusy vyžehlí až na poslední chvíli, aby si z nich kocour zase neudělal pelech. Dárky jsou nakoupené a z větší části i zabalené. Maso na řízky spočívá v mrazáku. Hlavně, aby ho nezapomněla včas vyndat! Vanilkové rohlíčky, linecké, pracničky upečeny. Do vosáků se pustí až těsně před Štědrým dnem. Udělat je dřív, chlapi je sežerou ještě před Vánoci jako loni.
Bláža si představila tu nádheru až se s manželem a synem posadí k štědrovečerní tabuli. Dům bude provoněný cukrovím a na vánočním stromečku budou lehounce cinkat zvonečky.
Dojela do práce a vařila si čaj a loupala jablíčko k snídani. Když okrajovala slupku, vytanula jí na mysli stará vánoční věštba. Třeba by jí mohla napovědět téma povídky. Opatrně vzala slupku do rukou a hodila ji přes rameno. "Nu, slupečko, copak mi poradíš?" Ale bylo to zklamání. Žádné umrlčí hnáty, ani dravčí tesáky. Docela obyčejné srdce…