Proč?
Proč jsem se rozhodla založit blog?
Protože mi bylo řečeno, že autor bez vlastních stránek nežije.
Kdo jsem?
Pevně doufám, že žijící autor, rozumějte autor děl literárních, tedy spisovatel.
Co si ode mne můžete přečíst?
Momentálně následující romány:
Román o českém středověkém velmoži panu Záviši z Falkenštejna. V nakladatelství Knižní Klub vyšel už dvakrát. Odkaz je na druhé vydání.
Zemský patron svatý Václav je osobností, kterou známe všichni. Co o ní ale doopravdy víme? Pohrála jsem si s legendami, kronikářskými záznamy i nejnovějšími výsledky archeologického a historického bádání a stvořila... Nu, co jsem stvořila, posoudíte asi nejlépe sami.
Kníže Václav zemřel, ale jeho legenda a jeho dílo žily dál. Paradoxně tím, kdo je rozvíjel, byl Václavův vrah Boleslav.
Můj další literární počin. Podrobnosti o knize, jejím křtu, filmový trailer a ukáky z knihy si můžete prohlédnout dále na blogu.
Pokusy o historické detektivky vydané nakladatelstvím MOBA.
Co ještě sleduji tímhle blogem?
To ještě tak úplně nevím. Ale snad na to, třeba i ve spolupráci s vámi, čtenáři (pokud sem tedy nějací zavítají), přijdu Usmívající se

SAMHAINOVÉ STRAŠIDLO

31. října 2013 v 9:34 |  Události

Dnes je Samhain - starý keltský svátek, jehož odraz najdete v Haloweenu i v Dušičkách. Hranice mezi naším a "oním" světem je v tento den, a v několik dnů následujících, tak tenká, že se nějaký zbloudilec "odtamtud" může ocitnout tady. Aby se vám nenaboural do domu, doporučuje se vylekat ho patřičně odpudivým šklebem, vyřezaným např. do dýně, a aby trefil zpátky, je záhodno zapálit mu tam, odkud přišel, tedy na hrobě, svíčičku.

Ne každé samhainové strašidlo lze ale zažehnat tak snadno. Já potkala jedno včera v metru. Vraceli jsme se s Bolkem z velmi pěkné přednášky, kterou měl můj - snad to tak mohu napsat - starší, zkušený kolega, spisovatel Otomar Dvořák, v klubu Unijazz v Jindřišské ulici. Téma bylo vpravdě samhainové - bytosti z dutých hor. Přednáška zajímavé, prostředí příjemné. Už léta jsem v žádném klubu nebyla a přišlo mi, jako když se vracím do mládí. V znamenité náledě sejdeme do metra. Usadím Bolka na jediné volné místo ve vagónu. Přece jen bylo už okolo osmé a Bolkovi je teprve devět, takže byl poněkud znaven. Sama se postavím nad něj. A co se nestane??? Ze sedadla vedle Bolka vyskočí ochotný mladík (podobný mladík seděl vedle mě v Unijazzu) a pouští mě sednout!!!

Sice se vymlouval, že na další zastávce vystupuje, ale co to bylo platné? Strašidlo, a to strašidlo nejhorší - strašidlo věku, bylo zde.
Leč nic si z toho nedělám. Dál se nosím jako pětník do spořitelny a doufám, že všichni nejsou tak všímaví jako ten bídák z metra. A jemu... jemu! přeju, ať na něj dnes jukne zatraceně hnusná samhainová stvůra!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zdeněk Otradovec Zdeněk Otradovec | E-mail | Web | 31. října 2013 v 18:27 | Reagovat

dobrý zážitek pozdního podzimního podvečera, pozdrav pro Zuzanku od duté Blanické hory, keltského opidia.

2 Boleslav koubek Boleslav koubek | E-mail | 2. listopadu 2013 v 9:18 | Reagovat

Byl jsem tam taky a moc se mi to lýbilo!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama