Proč?
Proč jsem se rozhodla založit blog?
Protože mi bylo řečeno, že autor bez vlastních stránek nežije.
Kdo jsem?
Pevně doufám, že žijící autor, rozumějte autor děl literárních, tedy spisovatel.
Co si ode mne můžete přečíst?
Momentálně následující romány:
Román o českém středověkém velmoži panu Záviši z Falkenštejna. V nakladatelství Knižní Klub vyšel už dvakrát. Odkaz je na druhé vydání.
Zemský patron svatý Václav je osobností, kterou známe všichni. Co o ní ale doopravdy víme? Pohrála jsem si s legendami, kronikářskými záznamy i nejnovějšími výsledky archeologického a historického bádání a stvořila... Nu, co jsem stvořila, posoudíte asi nejlépe sami.
Kníže Václav zemřel, ale jeho legenda a jeho dílo žily dál. Paradoxně tím, kdo je rozvíjel, byl Václavův vrah Boleslav.
Můj další literární počin. Podrobnosti o knize, jejím křtu, filmový trailer a ukáky z knihy si můžete prohlédnout dále na blogu.
Pokusy o historické detektivky vydané nakladatelstvím MOBA.
Co ještě sleduji tímhle blogem?
To ještě tak úplně nevím. Ale snad na to, třeba i ve spolupráci s vámi, čtenáři (pokud sem tedy nějací zavítají), přijdu Usmívající se

Září 2013

LOUŇOVICE 2013

23. září 2013 v 22:06 Události
Přátelé, kamarádi, vážení čtenáři!
Neváhejte ani na okamžik a máte-li čas příští sobotu, tj. ve svátek knížete a mučedníka sv. Václava, přijeďte do Louňovic pod Blaníkem! Nemáte-li ho (myslím čas), udělejte si ho a přijeďte taktéž! Uvidíte totiž nevídané a uslyšíte neslýchané!
V Louňovicích se totiž (již tradičně) konají svatováclavské slavnosti. Tentokrát ovšem pod taktovkou místního Sokola. A prozatím to vypadá velmi, velmi zajímavě... Mimojiné uvidíte třeba... mě... nebo mého syna, bratra, snoubence... nejlepšího kamaráda... Taky starostu louňovického Sokola. Pochopitelně svatého Václava. Výčep piva. A řadu dalších zajímavých subjektů.
Všichni (snad až na ten výčep, ten se spíš třese) se na vás velice těšíme Mrkající

Setkání s oblíbenou literární postavou

12. září 2013 v 10:44 Povídky
Tržnice. A ne ledajaká. Žádní Číňané. Spíš jako farmářské trhy, ale mnohem větší. Hory zeleniny. Za pulty výřeční trhovci vnucují nesmyslně vyšňořeným paničkám chřest a mrkev. V koutě vedle hromady shnilých salátů se povaluje bezdomovec. Ne, promiňte, tady je na místě slovo tulák. A o kousek dál postává chlapík v pomačkaném lněném obleku a… kouří. Ano, kouří. Jen tak na prostranství plném lidí a nikomu to nevadí. Jsme v jiných časech.
Stačí poodejít pár metrů. Vlastně jen za roh. A ruch tržnice je ten tam. Tady je ticho a klid. Kavárna má zpola stažené rolety, ale dveře jsou otevřené a číšník, který vypadá, že na tomto světě není nic, co by ho mohlo vyvést z míry, neprotestuje, když chci vejít dovnitř.
Muž, jehož hledám, sedí u stolku a popíjí… ano, popíjí v tomto ranním čase calvados. Je trochu balvanovitý, ale jinak docela sexy. Představovala jsem si ho mnohem ošklivějšího. Těžký svrchník má přehozený přes opěradlo sousední židle a na něm poležený klobouk.
Sedám si naproti němu a žádám protřelého vrchního o šálek kávy. "A pro vás, pane komisaři?" dotazuje se vrchní.
"Ještě jednou totéž," zavrčí komisař.
Dostává další calvados a mě napadá první otázka: "Vy se rád napijete, komisaři, že?"
Odpovědi se nedočkám. Asi to nebyla nejlepší otázka. Zkouším jinou: "Obdivuji vaše kriminalistické metody. Hodně jsem o nich četla v…"
"V nějaké detektivce s Maigretem," přeruší mě.
"Ach, ano. Dobrý vtip. Netušila jsem, že máte takový smysl pro humor. O tom v těch detektivkách nepsali…" Asi to nebyl vtip.
Maigret vytáhne dýmku a začne ji nacpávat. Pěchuje, zapaluje. Dýmka nehoří. Komisař v ní šťourá a opět zapaluje. Kouření dýmky to je jako výstup na velehorský štít. Úžasná zábava, ale nejlepší je, když už je to za vámi. Aspoň tak nějak mi to, když Maigreta pozoruji, připadá.
Do bistra se začínají trousit další návštěvníci. Nějaké slečny, asi to budou "ty slečny". A pár unavených mužů, zřejmě po noční šichtě. Opírají se o barpult, pijí kávu, klábosí. Maigret dopije calvados. "Do třetice?" ptá se všímavý číšník.
"Pivo," zahučí komisař. A pak dodá: "A žeton na telefon."