Proč?
Proč jsem se rozhodla založit blog?
Protože mi bylo řečeno, že autor bez vlastních stránek nežije.
Kdo jsem?
Pevně doufám, že žijící autor, rozumějte autor děl literárních, tedy spisovatel.
Co si ode mne můžete přečíst?
Momentálně následující romány:
Román o českém středověkém velmoži panu Záviši z Falkenštejna. V nakladatelství Knižní Klub vyšel už dvakrát. Odkaz je na druhé vydání.
Zemský patron svatý Václav je osobností, kterou známe všichni. Co o ní ale doopravdy víme? Pohrála jsem si s legendami, kronikářskými záznamy i nejnovějšími výsledky archeologického a historického bádání a stvořila... Nu, co jsem stvořila, posoudíte asi nejlépe sami.
Kníže Václav zemřel, ale jeho legenda a jeho dílo žily dál. Paradoxně tím, kdo je rozvíjel, byl Václavův vrah Boleslav.
Můj další literární počin. Podrobnosti o knize, jejím křtu, filmový trailer a ukáky z knihy si můžete prohlédnout dále na blogu.
Pokusy o historické detektivky vydané nakladatelstvím MOBA.
Co ještě sleduji tímhle blogem?
To ještě tak úplně nevím. Ale snad na to, třeba i ve spolupráci s vámi, čtenáři (pokud sem tedy nějací zavítají), přijdu Usmívající se

Červen 2013

VPRAVDĚ BIZARNÍ POVODŇOVÁ ŠKODA

7. června 2013 v 10:46 Články
Jak jste si jistě povšimli, přehnaly se našimi kraji povodně. Někomu odnesly zahradní nábytek, jinému zatopily sklep, nebo zvedly právě položenou podlahu. Někdo si zanadával na elektrárenské společnosti, prezident se pohádal s premiérem a v ZOO evakuovali hrocha (hrocha?!). Málokdo ale utrpěl tak bizarní povodňovou škodu jako já, resp. má rodina.
Ačkoliv v Louňovicích pod Blaníkem není nic, co by se mohlo vylít, vylilo se to nic opravdu důkladně a zatopilo půl obce. Obrovská hnědá vlna, posílená o obsah mnoha žump a jímek, tekla městysem a zanechala za sebou pěkný svinčík. Ledva vody opadly, vyjel obecní zaměstnanec pan K. s bagrem, aby to svinstvo uklidil.
Jenže, co se nestalo! Vody sice opadly, ale vášně nikoliv. A tak byl pan K. napaden jistým občanem, shodou okolností také K., ale říkejme mu klidně Č. Č. měl dojem, že mu K. odbagroval kus jeho štěrku a začal se na nebohého bagristu sápat. Do bagru, prosím.
Kupodivu se mu to povedlo. Vlezl za K. až do bagru a tady ho inzultoval. Zda se K. nechal bít bez protestu, nebo zda se bránil, nevím. Tak či tak, bagr se stal neovladatelným a jako takový projel naším plotem. Zboural vrata, sešrotoval popelnici a zastavil se až na dvorku. Díky Bohu za velkou vodu. Kvůli ní byl dvorek podmáčený, bagr se zabořil a nepokračoval až do chaloupky.
Jak řekl jistý můj známý vinárník - TOHLE NEVYMYSLÍŠ!