Proč?
Proč jsem se rozhodla založit blog?
Protože mi bylo řečeno, že autor bez vlastních stránek nežije.
Kdo jsem?
Pevně doufám, že žijící autor, rozumějte autor děl literárních, tedy spisovatel.
Co si ode mne můžete přečíst?
Momentálně následující romány:
Román o českém středověkém velmoži panu Záviši z Falkenštejna. V nakladatelství Knižní Klub vyšel už dvakrát. Odkaz je na druhé vydání.
Zemský patron svatý Václav je osobností, kterou známe všichni. Co o ní ale doopravdy víme? Pohrála jsem si s legendami, kronikářskými záznamy i nejnovějšími výsledky archeologického a historického bádání a stvořila... Nu, co jsem stvořila, posoudíte asi nejlépe sami.
Kníže Václav zemřel, ale jeho legenda a jeho dílo žily dál. Paradoxně tím, kdo je rozvíjel, byl Václavův vrah Boleslav.
Můj další literární počin. Podrobnosti o knize, jejím křtu, filmový trailer a ukáky z knihy si můžete prohlédnout dále na blogu.
Pokusy o historické detektivky vydané nakladatelstvím MOBA.
Co ještě sleduji tímhle blogem?
To ještě tak úplně nevím. Ale snad na to, třeba i ve spolupráci s vámi, čtenáři (pokud sem tedy nějací zavítají), přijdu Usmívající se

Březen 2013

Cit pro barvy

26. března 2013 v 8:25 Články
Jistě to znáte. Zastávka autobusu, vestibul metra. Všude kolem vás proudí zástupy lidí, ale muž/žena s kasičkou vybírající na opuštěné psy, kočky, děti, bezdomovce (dosaďte podle situace) si musí vybrat právě vás. Postaví se vám do cesty a, pokud ho/ji nechcete srazit ze schodů, nezbývá vám než přispět.
Přesně něco takového se nedávno stalo mě. Vylezu na Míráku z tramvaje, kolem dokola minimálně sto lidí, ale chlápek s pokladničkou si to přihasí rovnou ke mně. Nebyla jsem zrovna v náladě komukoliv cokoliv dávat, takže docela popuzeně povídám: "Proč jste si vybral právě mě?"
Odpověď mi vyrazila dech: "Protože máte vynikající cit pro barvy."
Byla jsem od hlavy až po paty celá v černém, takže jsem zůstala beze slov, zato dobrodinec psů a koček jich měl bezpočet. "Máte skvělý cit pro barvy," hučel. "A taky veliký umělecký talent. Děláte báječný věci (nespecifikoval jaký), ale jsou skvělý. Peníze? Peníze ty nemáte. Ale mohla byste mít. Máte to všechno v hlavě. I ty čísla. Ale vám se do toho nechce. Ovšem cit pro barvy? Ten máte skvělý..."
"Tyhle věci," pokračoval a vytasil se s jakousi kazetou na jakési alternativní šperky, "dělala jedna psychisky nemocná paní. Hned jak jsem vás viděl, mi bylo jasné, že se vám budou líbit..."
No, věřte nebo ne, líbily. Nastrkala jsem mu do kasičky stovku, vybrala si jedny zelené náušnice s červenými spirálami (vypadají jako lízatka) a už už se chystala nastoupit do přijíždějící tramvaje. Jenže pouliční prodavač mě nehodlal jen tak pustit. "Počkejte," volal za mnou, "ještě vám dám vizitku. Vy totiž ty skvělý věci, co děláte (opět neřekl, jaké věci to vlastně dělám), budete dělat pro nás. Pomůžete nám a nakonec na tom ještě vyděláte!"
Už jsem byla v tramvaji, ale on mi ještě narval do kapsy vizitku a za rozjíždějící se soupravou pořvával: "Vynikající cit pro barvy!"
Tak nevím... až na ty zelené náušnice zůstávám dále věrná černé. Ale kdoví, možná měl pán pravdu a já pro něj vskutku budu moci něco udělat. Vynikám v řadě činností, např. pití kávy, posedávání, ba i polehávání...

Prknem, nebo mečem? Aneb byl Záviš z Falkenštejna fext?

4. března 2013 v 18:18 Články
O tom, zda byl Záviš z Falkenštejna sťat mečem či prknem, už jsme diskutovali pod článkem 24. srpna. Tehdy jsem ještě striktně hájila názor, že to byl meč. Ono "prkno" se dle mého tehdejšího mínění vloudilo do příběhu až později, patrně díky nepochopení staročeského plkno.
Nyní mě ale napadá ještě jedno - pravda poněkud fantastické - vysvětlení. Co když byl Záviš opravdu sťat přiostřeným dřevem? A to proto, že ti, kteří jej popravovali, věřili, že je železnou zbraní nezranitelný.
Podobným jedincům se v pozdějších časech začalo říkat FEXT. Fexti jsou prý nejenom velmi obtížně zranitelní. Jsou také nadprůměrně vysocí, mimořádně odvážní, skvělí bojovníci, navíc obdaření magickými schopnostmi. To všechno by se na Záviše docelo hodilo. Co říkáte?
Navíc tělo fexta, když už jednou přece jen umře, se prý jen velmi pomalu a obtížně rozkládá. Závišovo tělo je, jak víme, pohřbeno pod podlahou vyšebordské kapitulní síně. Hlava zazděná v jedné z jejích zdí. Zvláštní, co? Proč nepohřbili hlavu k tělu? Dobrá, možná ji pohřbívali dodatečně. Vystavování uťatých hlav patřilo ve středověku k běžné praxi. Ale stejně...
Měli ti, kteří kladli Záviše do hrobu, obavu z toho, co by se mohlo stát, kdyby se jeho hlava a tělo opět setkaly? Byli to cisterciáčtí mniši, tehdejší intelektuální elita, žádní pověrčiví venkované...

Souboj u Blood Creeku

4. března 2013 v 16:57 Články
Protože má vlastní tvůrčí síla se dosud neprobudila ze zimního spánku, nabízím vám opět dílko kohosi jiného. Ovšem dílko náramně povedené. Nu, posuďte sami: http://www.videacesky.cz/kratke-filmy-online-zdarma/souboj-u-blood-creeku