Proč?
Proč jsem se rozhodla založit blog?
Protože mi bylo řečeno, že autor bez vlastních stránek nežije.
Kdo jsem?
Pevně doufám, že žijící autor, rozumějte autor děl literárních, tedy spisovatel.
Co si ode mne můžete přečíst?
Momentálně následující romány:
Román o českém středověkém velmoži panu Záviši z Falkenštejna. V nakladatelství Knižní Klub vyšel už dvakrát. Odkaz je na druhé vydání.
Zemský patron svatý Václav je osobností, kterou známe všichni. Co o ní ale doopravdy víme? Pohrála jsem si s legendami, kronikářskými záznamy i nejnovějšími výsledky archeologického a historického bádání a stvořila... Nu, co jsem stvořila, posoudíte asi nejlépe sami.
Kníže Václav zemřel, ale jeho legenda a jeho dílo žily dál. Paradoxně tím, kdo je rozvíjel, byl Václavův vrah Boleslav.
Můj další literární počin. Podrobnosti o knize, jejím křtu, filmový trailer a ukáky z knihy si můžete prohlédnout dále na blogu.
Pokusy o historické detektivky vydané nakladatelstvím MOBA.
Co ještě sleduji tímhle blogem?
To ještě tak úplně nevím. Ale snad na to, třeba i ve spolupráci s vámi, čtenáři (pokud sem tedy nějací zavítají), přijdu Usmívající se

Říjen 2012

Něco je špatně aneb Slavníku všichni ti celý život lhali...

24. října 2012 v 18:10 Články
Počátkem roku jsem se vás, moji drazí čtenáři, v článku Pokračování zeptala, co byste si ode mne chtěli přečíst. Vcelku jednoznačně* zvítězil příběh o vyvraždění Slavníkovců. Slíbila jsem tehdy (aniž bych slibovala cokoliv dalšího!), že si Slavníkovce tak nějak nezávazně nastuduji. Pak mě, pravda, zaskočily takové věci jako láska, takže na Slavníkovce hned nedošlo. Ale nebojte se, nezapomněla jsem na ně a před několika dny konečně sáhla po pramenech*. No, a co myslíte, že se nestalo???
Ne něco, VŠECHNO je špatně!!! Tedy v mých románech Kníže Václav a Boleslav - příběh bratrovraha, které by měly příběhu o vyvraždění Slavníkovců předcházet. Prameny mne zase jednou doběhly, a tak zatímco jsem tvořila a imaginovala, jiní ryli a oprašovali (myslím archeologickými lopatkami a štětečky), zkoumali a posléze hodnotili nalezené. A co nezjistili?
Žádní Slavníkovci, potomci zlických knížat a konkurenti Přemyslovců. Kdepak! Už to tak vypadá, že sám slavný Slavník byl Přemyslovec!
A teď mi řekněte, moji drazí přátelé, co mám dělat? Mám vycházet z mylného předpokladu, jehož jsem se držela ve svých předchozích knihách? Nebo mám svá předchozí díla ignorovat a stvořit svět desátého století znovu a jinak (lépe)?
Samozřejmě ještě je tu varianta, že do příběhu vložím stařičkého vladyku, jenž v samém začátku dorazí na Libici a zvolá: "Slavníku, všichni ti celý život lhali!" Následuje vítr z hor, Libice se otřese v základech a až ve finále dorazí k hradišti ležícímu, tam… kde řeka Cidlina tratí své jméno*… vojsko Boleslava II. bude slavné sídlo v sutinách a vrahouni zůstanou stát s otevřenými držkami.
Taky můžu přepsat své předchozí dva romány. Třeba, než je dokončím, skončí hospodářská krize a nakladatel bude ochoten revidované dílo vydat… Jenže… jenže co když mezitím archeologové vykopou něco dalšího???