Proč?
Proč jsem se rozhodla založit blog?
Protože mi bylo řečeno, že autor bez vlastních stránek nežije.
Kdo jsem?
Pevně doufám, že žijící autor, rozumějte autor děl literárních, tedy spisovatel.
Co si ode mne můžete přečíst?
Momentálně následující romány:
Román o českém středověkém velmoži panu Záviši z Falkenštejna. V nakladatelství Knižní Klub vyšel už dvakrát. Odkaz je na druhé vydání.
Zemský patron svatý Václav je osobností, kterou známe všichni. Co o ní ale doopravdy víme? Pohrála jsem si s legendami, kronikářskými záznamy i nejnovějšími výsledky archeologického a historického bádání a stvořila... Nu, co jsem stvořila, posoudíte asi nejlépe sami.
Kníže Václav zemřel, ale jeho legenda a jeho dílo žily dál. Paradoxně tím, kdo je rozvíjel, byl Václavův vrah Boleslav.
Můj další literární počin. Podrobnosti o knize, jejím křtu, filmový trailer a ukáky z knihy si můžete prohlédnout dále na blogu.
Pokusy o historické detektivky vydané nakladatelstvím MOBA.
Co ještě sleduji tímhle blogem?
To ještě tak úplně nevím. Ale snad na to, třeba i ve spolupráci s vámi, čtenáři (pokud sem tedy nějací zavítají), přijdu Usmívající se

Neposlušné postavy - Podiven Hostivařský

5. června 2012 v 22:36 |  Místa

Minulý týden jsem se pustila do článku o hostivařském hradišti a vůbec o celé lokalitě nynějšího lesoparku Hostivař, nebo jak se dnes poněkud libozvučněji říká Trojmezí. Jenomže se mi to všechno nějak pomotalo a já skončila u poručíka Thomase Chairmana (z mého románu Invisible) a jeho osobní vzpoury. Byl to pro mě šok, když si Thomas Chairman náhle začal dělat, co chtěl, a vůbec, ale vůbec!, se neřídil tím, co mu diktoval autorský záměr jeho duchovní matky. Do té doby se mi to nestalo. I když v náznaku vlastně ano...
Blahoslavený vladyka Podiven z románů Kníže Václav a Boleslav - příběh bratrovraha se na mé autorské záměry také příliš neohlížel.
Kdo to vlastně vladyka Podiven byl? A co o něm víme? Nu, popravdě mnoho toho není. V legendách je zmiňován jako věrný druh svatého Václava, jemuž se podaří po smrti jeho pána uprchnout do zahraničí. Když nebezpečí, že by mohl být v Čechách zabit, pomine, vrátí se Podiven do Prahy. Když jde okolo domu, v němž bydlí jeden z Václavových vrahů (já si ho spojila s legendárním Čestou), je zachvácen spravedlivým hněvem, vběhne donitř a zabije milého vrahouna, zrovna když sedí v parní lázni. Potom si uvědomí, že to asi nebyl zrovna nejlepší nápad, a uprchne do lesa. Tam je ale dostižen Boleslavovými vojáky a oběšen na nejbližším stromě. A nyní přichází na řadu zázrak... Podiven visí na stromě, ale nerozkládá se a jeho vlasy a vousy rostou a rostou... Až už se na to Boleslav nemůže dívat a poručí ho zahrabat vedle rotundy. Hrob věrného služebníka je tak pouze zdí oddělen od hrobu jeho svatého pána.
Středověkého člověka možná podobný příběh dojímal, ateistický cynik 21. století nad ním ale pouze zavrtí hlavou. A připojí poznámku, jak Boleslav do toho hustého lesa dohlédl? Nu, tehdejší lesy byly tvořeny především listnáči. Možná prostě přišel podzim...
O Podivenovi tedy, jak vidno, nevíme téměř nic. Jaksi spíš z tradice je spojován s budečskou školou a považován za jakéhosi Václavova "spolužáka." Od toho jsem se odpíchla i já a stvořila čtvrtého syna vznešeného Vznaty, kastelána hostivařského. Vznata si s přespočetným synem jaksi neví rady a tak se jej rozhodne zasvětit církvi. Podiven se má vzdělat a odejít studovat do Bavor na kněze. Jenže je vlastním otcem vzápětí na to zapleten do intriky, jež ho přivede do blízkosti mladičkého knížete. Z chlapců se stanou přátelé a už jimi zůstanou až do Václavovy předčasné smrti.
Z mladíka outsidera samozřejmě záhy vyroste schopný muž, skvělý diplomat a vzdělanec. Ožení se s bavorskou šlechtičnou a k její rodině odejde po Václavově smrti. A tady nastal problém. Inteligentní a světaznalý Podiven byl navzdory všem křivdám, jež na něm Boleslav spáchal, dalek toho zapichovat někoho v páře. Měsíce a měsíce jsem se s tím prala. Nasadila všechny páky, včetně varjažské družiny přinášející oběť Odinovi. Až jsem to vzdala. Podiven nikoho nezavraždí a není oběšen. V lese, ani jinde. Zemře přirozenou smrtí na pražském hradišti.
Leč zpět na začátek Podivenova života. Tedy do Hostivaře. Hradiště, dnes nazývané také Šance, leželo na ostrožně nad potokem Botič. Obydlené bylo především v době halštatské. V raném středověku se tu sice také bydlelo, ale zda bylo hradiště obnoveno, není jednoznačně prokázáno. Zjevně tedy asi nesehrálo takovou roli, jakou jsem mu v knize Kníže Václav připsala já. Škoda!
Mám k Hostivaři a tamnímu lesoparku velmi kladný vztah. Je to krásná lokalita, lehce dosažitelná z místa mého bydliště, ať už tramvají, nebo na kole, nebo - když člověk trochu natáhne nohy - i pěšky. Okolo přehrady (nyní už opět napuštěné!!! Chvála blahoslavenému Podivenovi!) je pěkná procházka, nebo vyjížďka na kole. Na tom se dá ostatně pokračovat dál. Do Petrovic, nebo až do Průhonic. V lesoparku je řada dětských hřišť a také několik kiosků a dokonce dvě hospody!!! Navštívila jsem je všechny a mohu vám je jedině doporučit!
Serióznější informace o lesoparku zde: http://www.lesopark.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama