Proč?
Proč jsem se rozhodla založit blog?
Protože mi bylo řečeno, že autor bez vlastních stránek nežije.
Kdo jsem?
Pevně doufám, že žijící autor, rozumějte autor děl literárních, tedy spisovatel.
Co si ode mne můžete přečíst?
Momentálně následující romány:
Román o českém středověkém velmoži panu Záviši z Falkenštejna. V nakladatelství Knižní Klub vyšel už dvakrát. Odkaz je na druhé vydání.
Zemský patron svatý Václav je osobností, kterou známe všichni. Co o ní ale doopravdy víme? Pohrála jsem si s legendami, kronikářskými záznamy i nejnovějšími výsledky archeologického a historického bádání a stvořila... Nu, co jsem stvořila, posoudíte asi nejlépe sami.
Kníže Václav zemřel, ale jeho legenda a jeho dílo žily dál. Paradoxně tím, kdo je rozvíjel, byl Václavův vrah Boleslav.
Můj další literární počin. Podrobnosti o knize, jejím křtu, filmový trailer a ukáky z knihy si můžete prohlédnout dále na blogu.
Pokusy o historické detektivky vydané nakladatelstvím MOBA.
Co ještě sleduji tímhle blogem?
To ještě tak úplně nevím. Ale snad na to, třeba i ve spolupráci s vámi, čtenáři (pokud sem tedy nějací zavítají), přijdu Usmívající se

O neposlušných postavách a tahání za lana

30. května 2012 v 22:55 |  Články

Někteří spisovatelé rádi vypravují historky o tom, jak se jim neposlušné postavy vymkly z rukou a začaly si žít svůj vlastní život. Vždy jsem je považovala za jakousi autorskou latinu. I tak nezodpovědný romanopisec, jako já, ví přece aspoň v hrubých obrysech, o čem hodlá psát, zná svoje hlavní postavy a jejich charaktery, rozumí jejich činům, byť je třeba osobně neschvaluje. Tak například já... já bych se na místě Záviše z Falkenštejna nikdy neoženila s Alžbětou Kumánkou. Na druhou stranu on to udělal. Tudíž pro to měl důvod a onen důvod kořenil v jeho charakteru.
Možná teď namítnete a vcelku oprávněně, že když člověk píše o historických postavách, tyto se mu těžko mohou vymknout. Kdyby to udělaly, přestanou jednat tak jako kdysi, a to přece!!! nejde!!!
Nejde. A tak se mi postavy nevymykaly. Žily, jak měly žít. Jen sem tam, když bylo větší množství rozporuplných pramenů, vybrala jsem jim tu schůdnější variantu. Tak byl svatý Václav ušetřen pečení hostií a nošení žíněné košile, ale práci na vinici a chození na boso ve sněhu se nevyhnul. Jediný, kdo se tak trošku vzepřel a udělal pokus o vlastní uchopení minulosti, byl jeho věrný druh blahoslavený Podiven. Inteligentní a vzdělaný světoběžník prostě odmítl zapíchnout nějakého pitomého Čestu v parní lázni, byť mu to diktovaly legendy. A tak jsem musela vyptákovat složitý příběh o tom, jak to vlastně s Podivenem a jeho návratem do Čech bylo.
Právě o Podivenovi a jeho rodném hradišti v Hostivaři měl být tenhle článek, jenže... Jenže je tu jedna postava, která se mi vymkla zcela a úplně. Pravda, není historická. Jejím rodištěm je široširá říše fantasie, v ní se dotyčný zrodil a v ní měl také v mladém věku hrdinsky, leč vcelku blbě dokonat. Jenže... a opět je tu to slůvko... jenže ho to ani nenapadlo. Nechal svou nešťastnou smrt poručíku Flanaghanovi a dál si vesele žije, zamiloval se a žena jeho srdce náklonost opětovala, ač to vůbec nebylo v plánu. Přestal si počínat jako pitomec, naopak jednal logicky, věcně a čestně... až už to vypadalo, že z něj něco bude... načež najel lodí na podmořský útes... a tak pořád dokola.
Ano, poručík Thomas Augustus Chairman, týpek, který vznikl jako - jak říká moje kamarádka Lída - čistě jateční postava, mi dokázal, že románoví hrdinové si opravdu mohou žít svým vlastním životem a připravit svým duchovním rodičům nejednu horkou chvilku. I teď mi vlastně vytřel zrak. Z Hostivaře už, jak koukám, nic nebude. Namísto plánovaných odkazů na Trojmezí a rozboru zbytků tamnějšího hradiště vám tak nabídnu aspoň tuhle písničku: http://www.youtube.com/watch?v=PZfYtCLA23s&feature=autoplay&list=PLE0EA4BA055DA3816&playnext=1&shuffle=344366 Slavné "Španělské dámy", s nimiž se angličtí námořníci loučili, když se vraceli domů. A pokud by vám anglická námořnická písnička nestačila, tak ještě jedna od jejich dědičných nepřátel (ze stránek pana Jiřího Kovaříka, snad mi to nebude mít za zlé): http://napoleon-knihy.blogspot.com/2010/10/at-zijou-holky-za-tri-zlaty.html Všimněte si, jak se v jejich rytmu skvěle tahá za lanaMrkající Nebo za nitky?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Farrel Farrel | 30. května 2012 v 23:09 | Reagovat

Třeba to nebyl jeho vlastní život. Jen mohl vyplnit mezeru, která v příběhu vznikla a nebo ho prostě ukradl poručíku Flanaganovi:)

2 zuzana koubkova zuzana koubkova | Web | 30. května 2012 v 23:13 | Reagovat

Takže to vlastně pokazil Flanaghan, protože si ho nechal ukrást? To začíná být docela složité... Já snad radši pojedu s petkou do servisu.

3 Farrel Farrel | 30. května 2012 v 23:20 | Reagovat

Proč pokazil? Není možné, že to co žije vlastním životem jsou ve skutečnosti příběhy a ne postavy?

4 Budivoj Budivoj | 31. května 2012 v 19:40 | Reagovat

Jj, máš pravdu, nový sňatek kořenil ze Závišova charakteru... Zvykl si na manželky z královských rodů a Uhry mu učarovali...A Tvá metafora " musela jsem vyptákovat složitý příběh.." Povedlo se Ti rozesmát mi.
Hezké dny, píšeš stále super prima.
Mili.
P.S. Vyskytovalo se někde v pramenech jméno Závišova koně?? Nemyslím tím zrovna Hatatitlu, či Ilčiho...

5 zuzana koubkova zuzana koubkova | Web | 31. května 2012 v 21:42 | Reagovat

Jméno Závišova koně??? Uhhh... Myslím, že to se nikde nevyskytuje. Kdybys chtěl koně sv. Václava, tak to byl Brůna (navzdory barvě). Ale Záviš...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama