Proč?
Proč jsem se rozhodla založit blog?
Protože mi bylo řečeno, že autor bez vlastních stránek nežije.
Kdo jsem?
Pevně doufám, že žijící autor, rozumějte autor děl literárních, tedy spisovatel.
Co si ode mne můžete přečíst?
Momentálně následující romány:
Román o českém středověkém velmoži panu Záviši z Falkenštejna. V nakladatelství Knižní Klub vyšel už dvakrát. Odkaz je na druhé vydání.
Zemský patron svatý Václav je osobností, kterou známe všichni. Co o ní ale doopravdy víme? Pohrála jsem si s legendami, kronikářskými záznamy i nejnovějšími výsledky archeologického a historického bádání a stvořila... Nu, co jsem stvořila, posoudíte asi nejlépe sami.
Kníže Václav zemřel, ale jeho legenda a jeho dílo žily dál. Paradoxně tím, kdo je rozvíjel, byl Václavův vrah Boleslav.
Můj další literární počin. Podrobnosti o knize, jejím křtu, filmový trailer a ukáky z knihy si můžete prohlédnout dále na blogu.
Pokusy o historické detektivky vydané nakladatelstvím MOBA.
Co ještě sleduji tímhle blogem?
To ještě tak úplně nevím. Ale snad na to, třeba i ve spolupráci s vámi, čtenáři (pokud sem tedy nějací zavítají), přijdu Usmívající se

O blondýnce

2. května 2012 v 18:46 |  Články
Ačkoliv mé vlasy jsou jiného názoru, duší jsem BLONCKA. Pravá a nefalšovaná, jak z anekdoty. Naposledy jsem to dokázala dnes dopoledne.
Pravda, začátek je trochu dále v minulosti, konkrétně o víkendu. To jsme s mým synem Boleslavem vyjeli na hrad Krašov. Nejprve jsme se krásně prošli, pokochali malebnou zříceninou, zdárně unikli podrážděné bachyni. Na zpáteční cestě jsme ještě potkali vyznavače vojenské historie a potěšili své zraky - Bolek vojenskou technikou, já statnými muži v slušivých uniformách (jistě uhodnete, ke které patřili armádě Usmívající se). Na Jižní spojce jsme rozjeli hromadu toaletního papíru, který zde zřejmě vyklopil nějaký nesvědomitý kamioňák.
Už jsme byli na dohled domova, když auto začalo vydávat příšerné zvuky. Že by nám ho nabourala ta svině? Nebo prostřelil wehrmacht? Na zásah toaletním papírem to bylo příliš hlasité.
Bolek sázel na upadlý vejfuk, ale výfuk zdá se držel na místě. "To bude hlava," soudil jeden z odborníků z přispěchavšího komanda sousedů a příbuzných, jež nás po příjezdu před dům obklopilo.
"Válec," hádal jiný. A třetí pro změnu tipoval "buben." Ani jsem nevěděla, že se takové věci v útrobách vozu vyskytují.
Na chaloupku jsme proto raději odjeli vlakem a autobusem. Jelikož hledání v jízdních řádech také nepatří k mým silným stránkám, vydalo to za vlastní dobrodružství.
A finále? K tomu došlo dnes dopoledne v autoservisu. Dojela jsem tam za strašného hřmotu, zastavila a srdceryvně zvolala: "Pánové, pomozte mi! Moje auto vydává děsivé zvuky!"
"Aby ne, když pod ním táhnete petku."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Farrel Farrel | 2. května 2012 v 20:03 | Reagovat

Mohl to být horší případ blondýnkovatosti. Třeba naložený dekl od kanálu:). Takhle to spíš vypadá na kosti v břiše:-D

2 zuzana koubkova zuzana koubkova | Web | 2. května 2012 v 21:23 | Reagovat

Fakt jsem bloncka. Jaké "kosti v břiše"?

3 Farrel Farrel | 3. května 2012 v 8:47 | Reagovat

[2]:Co tedy přiznat barvu?

4 zuzana koubkova zuzana koubkova | Web | 4. května 2012 v 9:38 | Reagovat

Začínám o tom uvažovat...

5 zuzana koubkova zuzana koubkova | Web | 9. května 2012 v 23:01 | Reagovat

Dnes jsem se zase "vyblondila". Seřvala jsem administrátora na tři doby, že mi nejde počítač a ať s tím hodlá něco dělat... načež se ukázalo, že není ve zdi, ehmmm...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama