Proč?
Proč jsem se rozhodla založit blog?
Protože mi bylo řečeno, že autor bez vlastních stránek nežije.
Kdo jsem?
Pevně doufám, že žijící autor, rozumějte autor děl literárních, tedy spisovatel.
Co si ode mne můžete přečíst?
Momentálně následující romány:
Román o českém středověkém velmoži panu Záviši z Falkenštejna. V nakladatelství Knižní Klub vyšel už dvakrát. Odkaz je na druhé vydání.
Zemský patron svatý Václav je osobností, kterou známe všichni. Co o ní ale doopravdy víme? Pohrála jsem si s legendami, kronikářskými záznamy i nejnovějšími výsledky archeologického a historického bádání a stvořila... Nu, co jsem stvořila, posoudíte asi nejlépe sami.
Kníže Václav zemřel, ale jeho legenda a jeho dílo žily dál. Paradoxně tím, kdo je rozvíjel, byl Václavův vrah Boleslav.
Můj další literární počin. Podrobnosti o knize, jejím křtu, filmový trailer a ukáky z knihy si můžete prohlédnout dále na blogu.
Pokusy o historické detektivky vydané nakladatelstvím MOBA.
Co ještě sleduji tímhle blogem?
To ještě tak úplně nevím. Ale snad na to, třeba i ve spolupráci s vámi, čtenáři (pokud sem tedy nějací zavítají), přijdu Usmívající se

Čtenáři a čtenářky

2. března 2012 v 11:17 |  Články
Nejsem vyznavačem ženské podoby u mnohých slov. Klidně o sobě prohlásím, že jsem inženýr, státní zaměstnanec, vzdělanec, nebo spíš nevzdělanec, špatný řidič, opilec, popř. zastánce toho či onoho. Rozhodně mě nenapane tvrdit, že jsem zastánkyně, opilka (či opilkyně?), řidička (to jediné zní normálně), nebo vzdělankyně! Neuráží mě to, ani nemám pocit, že by mi to ubíralo na ženskosti. Naopak. Mnohem radši jsem státním zaměstnancem, než úřednicí. To první vám evokuje bezmála Jamese Bonda, zatímco pod tím druhým si představíte zlou bábu za přepážkou. (Ano... ano, já vím, že ti, co mě znají, už se plácají do stehen a volají: "Přepážka, Zůzo! Přepážka, to jediné ti chybí!")
V duchu této filosofie se klidně nazvu příležitostným čtenářem ženské literatury a neucítím v tom protimluv. Přesto jsem tento článek nazvala "Čtenáři a čtenářky." Proč vlastně? A jak to s těmi čtenáři a čtenářkami je?
Ti ze strašnického Domu čtení, a je jich tam prý přesně půl napůl, zatoužili po tom popovídat si se spisovatelkou Zuzanou Koubkovou a pozvali mne na autorské čtení. Bude 18.4. a určitě vám ho ještě mnohokrát připomenu, abyste mohli přijít také. Zajímavé je, že i já začala řešit čtenáře a čtenářky a uvažovat, co přečtu, aby to bylo přijatelné pro muže i ženy... Bitvu? Nebo spíš nějakou zamilovanou pasáž? Nebo obojí? Ale aby se zas mužští u srdceryvných scén neotravovali? A dámy mi vprostřed námořní bitvy neusnuly nudou?
A nudí se čtenářky opravdu u popisů bitev? Spisovatelka Renata Štulcová mi v jednom komentáři k článku Pokračovaní pokračování tvrdí, že i holkám se líbí bitvy. Ostatně, když o tom tak přemýšlím, zjišťuji, že vím jen o jedné ženě, čtenářce mých veleděl, která bitvy přeskakuje. Ostatní je čtou a dokonce i chválí. Taktéž pouze od jednoho muže čtenáře jsem se dočkala odsudku zamilovaných scén (vzhledem k tomu, že je to můj bratr, neberu ten odsudek tak úplně vážně Mrkající).
Takže jak to vlastně s těmi čtenáři a čtenářkami je? Pátrám, pátrám, přemýšlím... Začala jsem si v duchu dělat statistiku. Kolik reakcí a komentářů na svá díla jsem obdržela od žen? A kolik od mužů? Kdo se vyjadřoval k čemu?
Zjištění jsou všelijaká a ve většině neprůkazná. Jedinou věc jsem zjistila s jistotou. Devadestát procent oslavných komentářů jsem obdržela od žen čtenářek na své erotické povídky o sadistickém esesákovi Königovi. Tedy, dámy...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama