Proč?
Proč jsem se rozhodla založit blog?
Protože mi bylo řečeno, že autor bez vlastních stránek nežije.
Kdo jsem?
Pevně doufám, že žijící autor, rozumějte autor děl literárních, tedy spisovatel.
Co si ode mne můžete přečíst?
Momentálně následující romány:
Román o českém středověkém velmoži panu Záviši z Falkenštejna. V nakladatelství Knižní Klub vyšel už dvakrát. Odkaz je na druhé vydání.
Zemský patron svatý Václav je osobností, kterou známe všichni. Co o ní ale doopravdy víme? Pohrála jsem si s legendami, kronikářskými záznamy i nejnovějšími výsledky archeologického a historického bádání a stvořila... Nu, co jsem stvořila, posoudíte asi nejlépe sami.
Kníže Václav zemřel, ale jeho legenda a jeho dílo žily dál. Paradoxně tím, kdo je rozvíjel, byl Václavův vrah Boleslav.
Můj další literární počin. Podrobnosti o knize, jejím křtu, filmový trailer a ukáky z knihy si můžete prohlédnout dále na blogu.
Pokusy o historické detektivky vydané nakladatelstvím MOBA.
Co ještě sleduji tímhle blogem?
To ještě tak úplně nevím. Ale snad na to, třeba i ve spolupráci s vámi, čtenáři (pokud sem tedy nějací zavítají), přijdu Usmívající se

NAROZENINY PANÍ ADMIRÁLOVÉ

26. února 2012 v 14:39 |  Události
Zítra, tedy 27.2., slaví má drahá přítelkyně, paní admirálová Buchananová narozeniny. Nebudu vám prozrazovat, jaké. Řeknu jen tolik, že na svůj věk rozhodně nevypadá.
Ve snaze potěšit ji něčím opravdu netypickým, napsala jsem pro ni (a také pro vás, chcete-li) následující povídku. Abyste se lépe dostali do děje, doporučuji vám shlédnout nejprve tento filmový trailer mého díla literárního: http://www.youtube.com/watch?v=LbXYNe_LkPo minimálně do chvíle, než paní admirálová upustí kapesníček.

Paní admirálová Buchananová

"Milostivá, ráčila upustit kapesníček?"
"Ale to nechte ležet, kapitáne. Máte důležitější starosti."
Nu, jak myslíte, řekl si v duchu Dick Thickening a nechal "kapesníček" paní admirálové ležet na podlaze.
"Á, Pickering," uvítal ho "starý Buch" a prohraboval se papíry před sebou. Wilkinson, admirálův první sekretář, natahoval krk, aby mu náhodou něco z šéfova počínání neuteklo, a tak se černá pánská rukavice s vyšitými stříbrnými písmeny A.S.P. ocitla zpátky v pompadůrce paní Buchananové, aniž jí někdo věnoval nevhodnou pozornost.
Thickening si vyslechl všechny rozkazy, pokýval hlavou nad přehršlí mouder, uctivě přijal šňupeček z admirálovy památeční tabatěrky, a pak se vytratil do blízké hospody U kotvy a řetězu. Nad koflíky s grogem a se zapálenými dýmkami v ústech tam seděli další námořní důstojníci a cosi zaujatě probírali.
"Už jste o tom slyšel, Richarde?" přivítal Dicka kapitán Blackhorse, Thickeningův letitý druh a spolubojovník.
"O čem?" nechápal Thickening.
"U všech všudy, Dicku!" hromoval Blackhorse. "Jste asi jediný námořník v Portsmouthu, který o tom zatím neví."
"Byl jsem celé dopoledne u Bucha," vysvětloval Thickening.
"Starouš bude nejspíš druhý," pokýval hlavou Blackhorse.
"Ale co se vlastně stalo?" chtěl vědět Dick.
"Mladý Anthony Pemberton," začal vysvětlovat Blackhorse.
"Synovec sira Jedediaha Pembertona," přidal se kdosi další.
"Admirála Pembertona?" ujišťoval se Dick.
"Přesně toho," kýval hlavou Blackhorse.
"Znáte ho?" chtěl vědět jakýsi vytáhlý poručík.
"Admirála Pembertona? Jistě, že ano. Měl jsem tu čest pod ním sloužit..."
"Ne, nemluvím o siru Jedediahovi, ale o Anthonym. Znáte Anthonyho?"
"V životě jsem o něm neslyšel," přiznal Dick.
"Protekční kluk," zafuněl starý kapitán Rowlins a potáhl z tlustého doutníku. "Mladý, namyšlený mizera. Jeden z těch, co si myslí, že za peníze můžou mít všechno. V příbuzenstvu samý lord, u krku krajky, v kapse zlaté hodinky, na každém prstu milenka... Tedy," zarazil se vprostřed svého rozletu, "tím nechci říct, že mám něco proti lepším lidem. Vy jste samozřejmě skvělý chlap Thickeningu." Přistoupil k Dickovi a poplácal ho po rameni.
"Taky nemám na každém prstě milenku," poznamenal kapitán Thickening truchlivě. "A co ten Pemberton," zajímal se posléze, "vlastně provedl? Svedl vévodkyni z Devonshiru? Nebo paní Buchananovou?"
"Zastřelil Webstera Coolridge."
"Nu, Webster Coolridge si o něco takového už léta říkal," mínil Thickening. "Pan Pemberton musí mít hodně rychlou a jistou ruku. Sám bych Coolridge už dávno vyzval na souboj, kdybych si nebyl jist, že mě odpráskne dřív, než vůbec stačím natáhnout kohout."
"Ale on ho nezastřelil v souboji!" zvolal vytáhlý poručík. "Zavraždil ho!"
"Cože ho...?" nechápal Dick.
"Slyšíte dobře, Richarde," pokýval hlavou Blackhorse. "Coolridge obvinil Pembertona ze zbabělosti. Pemberton se samozřejmě bránil, ale Coolridge se jen smál. Vzkázal mu, že jestli se mu na jeho slovech něco nelíbí, je mu k dispozici etc. etc..."
"Coolridge byl potížista."
"O tom s vámi, Thickeningu," mručel Rowlins, "nebude nikdo z nás polemizovat. Ale takhle ho odprásknout? Jako dobytče na porážku..."
"A jak to vlastně udělal?"
"Na tři sta yardů," vykládal zapáleně poručík. "Drážkovanou zbraní, pochopitelně."
"Počíhal si na něj, Richarde. Jako na vysokou." Kapitán Blackhorse zavrtěl plešatějící hlavou. "Chudák sir Jedediah! I když sežene synovci ty nejlepší právníky, lépe než na totální nepříčetnost to neuhrajou. A to znamená..."
"Doživotní Bedlam," zafuněl přes doutník Rowlins.
"Lepší než kopat nohama na Tyburnu," mínil Blackhorse.
"Nu, nevím," poznamenal Dick, kterému doživotní pobyt v bedlamském blázinci nepřipadal o mnoho lepší než tyburnská šibenice.
"Ale jak se vlastně," zajímal se posléze, "na toho Pembertona přišlo? Na Coolridge muselo mít spadeno množství lidí."
"Žádný mu ale nevyhrožoval tak okatě," spustil Blackhorse.
"Jen si představte," přidal se okamžitě poručík, "že Anthony napsal Coolridgeovi dopis, v němž mu zcela otevřeně vyhrožoval smrtí!"
"Už jenom za to ho Coolridge mohl volat k soudu," zafuněl Rowlins. "A jak jsem starého Ridge znal, tak..."
"...by to určitě udělal," doplnil Dick.
Webster Coolridge byl široko daleko známý sudič a provokatér. Někdejší úspěšný námořní kapitán se v koloniích nakazil záhadnou chorobou, která mu zničila zažívání, játra a prý měla neblahý vliv i na jeho mužnou sílu. Admiralita měla pro Coolridge pochopení a přiznala mu nemalou penzi. Peníze ale nebyly někdejšímu dobrodruhovi, zvyklému hrát na ostří nože, k ničemu. Obvyklá potěšení, která si za ně muži kupují, mu zůstávala odepřena. Pokoušel se hrát na burze, sázet na koně, nějaké peníze dal dokonce do zahraničního obchodu. Pohyb akcií Východoindické společnosti se mu ale nezdál dostatečně vzrušující. Začal proto pást po skandálech a prohřešcích jiných námořních důstojníků a nejednomu nadějnému mladému muži tak zničil kariéru.
Protože nejedl, nepil a nemiloval, zůstala Websteru Coolridgeovi jediná fyzická aktivita, jíž se mohl věnovat - tělesné cvičení. Dosáhl v něm takových úspěchů, že v Porsmouthu nebyl muž, šermíř, ani střelec, který by se s ním mohl měřit. Jeho smrt, přemítal Thickening, jistě potěší řadu lidí. Jen jeden za ni ale bude platit...
Blackhorse s Rowlinsem a ostatními mezitím vykládali, jak byl Pemberton usvědčen. Měl prý přesně úderem šesté hodiny ranní převzít hlídku na Vivienne, jedné z lodí, křižujících ve spitheadské zátoce, dorazil ale až o půl sedmé. Byl podivně rozjařený a mumlal si cosi o "tom starém kanci, kterého prý kdosi konečně porazil jeho vlastní zbraní." Na otázku, kde byl, nedokázal odpovědět, plísnění nadřízeného důstojníka snášel s přezíravým úsměvem. Ani pohrůžka snížením žoldu ho nevyvedla z míry.
"Vypadal úplně klidně a zároveň podivně rozrušeně," líčil zapáleně vytáhlý poručík, zjevně očitý svědek nedávných událostí. "Když dorazil přístavní důstojník, pověřený vyšetřováním Coolridgeovy smrti, ztuhl Anthony, jako by do něj uhodil blesk. Ptali se ho, kde byl v době vraždy. Mlčel. Naléhali na něj. Řekl, že byl doma. Vyšetřující důstojník ho seznámil s výpovědí služebnictva z domu, v němž Anthony bydlel..."
Není nad loajální služebnictvo, řekl si Dick v duchu.
"Tvrdili, že byl celou noc mimo domov," líčil s očima navrch hlavy poručík. "Puška s drážkovanou hlavní se našla v Pembertonově kajutě na Vivienne."
"Přivezl ji pod kabátem?" zajímalo Thickeninga.
"Oooch, nemyslete si, že to přístavního důstojníka nenapadlo," zvolal poručík. "Jenomže," pokračoval, "všichni jsme viděli, že Anthony připlul v plášti. Měl ho na sobě po celou dobu, co ho pan Spike plísnil. Jednu ruku neustále zastrčenou uvnitř, jako by... jako by tam něco svíral," končil důležitě poručík.
"Přitom Anthony," pokračoval, "se svýma rukama vždycky chlubil. Myslel si," odfrkl si poručík, "že je klavírista."
Co je na hře na klavír špatného? pomyslel si Thickening.
"Nosíval dokonce takové černé rukavičky, jen aby..."
Černé rukavičky? napadlo Thickeninga. Docela nedávno někde nějakou černou rukavičku viděl... "Poslyšte," obrátil se na poručíka, nafukujícího se vlastní důležitostí, "jaké má pan Pemberton druhé jméno?"
"Cože... jak? Nechápu..."
"Ale, no, tak," vrtěl hlavou Thickening, "já jsem Richard James, tady Blackie," ukázal na kapitána Blackhorse, "Zachariah Sirius. Jak se jmenuje pan Pemberton?"
"Anthony Silvester," vybafl poručík. "Proč se na to ptáte? Znal jste ho snad?"
"Nikoliv, mladý muži," zavrtěl hlavou Thickening. "Tuto pochybnou čest jste zřejmě ze všech přítomných měl pouze vy."
Pokračování povídky v rubrice Povídky Usmívající se
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama